(2 625 slov, doba čtení 14 minut)
V noci na 15. listopadu, od 19. hodiny předchozího dne, podnikla ruská armáda další kombinovaný útok proti ukrajinské infrastruktuře. Zaznamenány byly tři aerobalistické střely Ch-47M2 Kinžal vypuštěné z prostoru Tambovské oblasti a 135 útočných dronů typu Šáhed, Geran a dalších modelů, které startovaly ze směrů Kursk, Millerovo, Orel, Primorsko-Achtarsk a Brjansk a z okupovaných lokalit Čauda a Gvardijske na Krymu. Přibližně 80 dronů tvořily Šáhedy. Podle předběžných údajů k 9:00 ráno se podařilo zničit či potlačit dvě střely Kinžal a 91 útočných dronů nad severními, jižními a východními oblastmi Ukrajiny. Zaznamenáno bylo 41 zásahů dronů a dopad jedné rakety ve 13 lokalitách, přičemž trosky zničených prostředků dopadly na dalších čtyřech místech.
Listopad přináší už druhý výrazný pokles počtu ruských klouzavých bomb KAB, přičemž průměrné denní nasazení kleslo zhruba ze 200 na 100 kusů během jediného měsíce. Počasí tento propad nevysvětluje; frontové podmínky nebyly o nic horší než v říjnu a ruské letectvo v minulosti za podobných podmínek v útocích pokračovalo. Trend tak nápadně připomíná situaci z loňského listopadu, kdy počty KAB spadly o přibližně 65 %, což tehdy OSINT komunity spojovaly se spotřebováním zásob, rotací letadel i problémy s údržbou nosičů. Současný vývoj může naznačovat opakování faktorů: omezené kapacity výroby, nutnost technických odstávek Su-34/Su-35 nebo postupné oslabování logistiky ruského letectva. Pokud bude pokles pokračovat, může to dočasně snížit intenzitu ruských vzdušných útoků na frontové linie i na týlové oblasti východu a jihu Ukrajiny.
Zatímco hlavní pozornost veřejnosti i velení směřuje na obranu Pokrovska, krize se prohlubuje na pravém křídle Huljajpole, kde obranu drží 102. brigáda územní obrany a 110. mechanizovaná brigáda. Situace zde není výsledkem náhlého zvratu, ale dlouhodobého a postupného ruského tlaku, který se začal formovat už počátkem letošního roku. Po dobytí Velyké Novosilky koncem ledna Rusové rozšířili ofenzivu směrem na sever a v průběhu jara dosáhli hranic Doněcké oblasti. Paralelně s tím postupovali i na západ a v srpnu se dostali až k trojmezí Doněcké, Záporožské a Dněpropetrovské oblasti poblíž Těmyrivky. Postup byl sice pomalý, ale systematický a vyústil v říjnu v těžkou porážku ukrajinských sil mezi Olhivským a Poltavkou, kde byl prakticky zničen 218. prapor teritoriální obrany. Ruské jednotky následně překročily řeku Janthur, obsadily Poltavku a do konce října stabilizovaly své pozice podél řeky. Následný útok na Pavlivku donutil 110. brigádu k ústupu na západ, zatímco ruské jednotky začaly pronikat směrem k Uspenivce. Po několika dnech tvrdých bojů město padlo 6. listopadu, čímž se zhroutila linie 102. brigády územní obrany, jejíž části se ocitly v částečném obklíčení mezi Uspenivkou a Poltavkou. Ukrajinské jednotky byly zásobovány pouze z dronů a v noci z 10. na 11. listopadu se jim podařilo z obklíčení probít, i když za cenu neznámých ztrát. Do večera 11. listopadu padla také Rivnopilija a o den později Jablukovo, čímž se obrana stáhla k řece Hajčur a silnici T-04-01, která zajišťuje zásobování Huljajpole ze severu. Ruské jednotky se nyní nacházejí přibližně šest kilometrů od města a pokoušejí se vytvořit podmínky k jeho odříznutí. Pokud by se jim podařilo přerušit severní přístupové cesty, mohli by se vyhnout přímému útoku a místo toho provést obchvat. Tento postup má ale širší cíl; a to obejít záporožské obranné linie, které se po neúspěšné ukrajinské protiofenzivě v roce 2023 proměnily sice ve stabilizovanou, ale křehkou obrannou zónu.
Bělgorodský, Sumský a Kurský směr jsou dnes beze změn.
Charkovská situace: V charkovské oblasti pokračovali okupanti v tlaku na Synělnikové, ve Vovčansku, u Odradného, Dvořičanského a směrem na Koloďazné. Boje zde mají převážně poziční charakter, bez potvrzených změn v linii dotyku.
Severovýchodní fronta: V kupjanském sektoru se bojovalo v Kupjansku, ve směru na Petropavlivku, u Piščaného a Novoplatonivky.
V lymanském sektoru probíhaly boje u Tverdochlebového, Novojehorivky, směrem k Druželjubivce, Olhivce, Novému Miru, u Karpivky a směrem na Korovyn Jar. Dále se bojovalo u Šandryholovového, Novoselivky, Drobyševe, Koloďaz, Mirného, v Zařičném a u Jampilu. Linie zůstává dynamická, ale bez potvrzených územních změn.
Ve slavjanském směru okupanti vyvěsili vlajky v Dronivce a útočili u Serebrjanky. Z východu ohrožují Siversk, přičemž drží naprostou většinu opevnění východně od města, a pokračovali v útocích u Perejzného.
Bachmutská fronta: Ve směru na Kramatorsk se bojovalo u Fedorivky, Vasjukivky, Orichovo-Vasilivky a Majského.
Doněcká fronta: Ve směru na Kosťantynivku provedli okupanti útoky u Pleščijivky a Ščerbynivky. Rusové se také pokoušeli infiltrovat severně od Jablunivky ve směru na Berestek a útočili u Rusyn Jaru, Poltavky a Volodomyrivky.
V pokrovském směru probíhaly boje u Zapovidného, v jižní části Rodynského, v Myrnohradu, u Lysivky, Kotlyného, Udačného a Molodeckého.
Boje pokračují také v prakticky celém Pokrovsku, přičemž jedny z nejdůležitějších a nejtěžších střetů probíhají v oblasti Rivného.
Ve směru na Novopavlivku se bojovalo u Kotljarivky, Horikového, Filije a Dačného. Údery ukrajinských dronů potvrzují, že okupanti se dostávají až do Novopavlivky. Podle serveru DeepstateUA ruské síly včera využily mlhy a provedly mechanizovaný útok s přibližně deseti tanky a obrněnými vozidly, při němž dosáhly Novopavlivky.
Ve směru na Oleksandrivku pokračovaly boje u Jalty, Zeleného Haje a Ivanivky, směrem na Oleksandrohrad, přičemž okupanti vyvěsili vlajky v Orestopilu. Dále se bojovalo u Stepového, Privilného, Jehorivky a Krasnohirského.
Jižní fronta: Na této části fronty probíhaly střety u Solodkého, Jablukova a směrem na Zelený Haj a Varvarivku.
Další boje byly hlášeny směrem na Novoandrijivku, v západní části Stepnohirsku a u Prymorského.
Chersonská fronta je nadále beze změn.
Během masivního ruského útoku v noci na 14. listopadu 2025, při němž bylo na Ukrajinu vypáleno 19 raket a 430 dronů, zasáhl útočný dron Šáhed obytný dům v Desňanském rajónu Kyjeva, obývaný mimo jiné pracovníky Černobylské jaderné elektrárny. Při zásahu došlo k rozsáhlému požáru a zcela vyhořelo několik bytových jednotek, včetně bytu Natálie Chodemčuk, která utrpěla těžké popáleniny a následujícího dne zemřela v nemocnici. Chodemčuk byla vdovou po Valeriji Chodemčukovi, první oběti černobylské havárie z roku 1986, jehož tělo nebylo nikdy vyproštěno. V témže domě žil i Hrdina Ukrajiny Oleksij Ananenko, který se po havárii v roce 1986 podílel na zamezení sekundární exploze pod reaktorem. Celkově si útok v Kyjevě vyžádal sedm mrtvých a 36 zraněných.
Ukrajinské jednotky elektronického boje údajně dosáhly úspěchu při rušení ruských “hypersonických” střel Ch-47M2 Kinžal prostřednictvím systému Lima EW, přičemž podle dostupných informací mělo během dvou týdnů dojít k vychýlení přibližně tuctu těchto střel mimo cíl. Kinžal, nesený letounem MiG-31K a schopný dosáhnout rychlosti až Mach 5,7, je navržen tak, aby překonal tradiční prostředky protivzdušné obrany včetně systému Patriot, čímž se stal nástrojem ruského strategického zastrašování, zejména vůči kritické infrastruktuře. Ukrajinci však využívají metody spoofingu, tedy cíleného nahrazení navigačních signálů falešnými daty; konkrétně přehráváním vlastenecké písně „Otče náš je Bandera“, což má podle vyjádření operátorů nejen narušit navigaci střel, ale také působit jako symbolická odpověď na ruskou propagandu. Tato metoda může vést k odklonu střely od cíle o stovky metrů, jak dokládá např. dopad mimo cílovou oblast poblíž Starokosťantyniva. Pokud se tyto zprávy vyhodnotí jako potvrzené, představují významný posun v obranných schopnostech Ukrajiny vůči hypersonickým hrozbám a zdůrazňují roli sofistikovaných prostředků radioelektronického boje v moderním konfliktu.
Uralvagonzavod, součást státní korporace Rostec, oznámil 13. listopadu 2025 dodávku nové série těžkých raketometných systémů TOS-1A Solncepjok, nyní vybavených modernizovaným systémem ochrany proti dronům. Tento krok naznačuje plánované navýšení nasazení těchto systémů na frontě, jejichž použití bylo v posledních měsících znatelně omezené ve srovnání s předchozím obdobím konfliktu. Dodané systémy prošly polními zkouškami a modernizace vychází ze zkušeností z bojového nasazení, přičemž prioritou se stala ochrana proti stále intenzivnější hrozbě bezpilotních prostředků, které představují zásadní riziko pro vysoce hodnotné prostředky palebné podpory. Zveřejněná dodávka, načasovaná symbolicky ke dni jednotek radiační, chemické a biologické ochrany, ukazuje, že ruská armáda s těmito zbraněmi nadále počítá jako s důležitým nástrojem k vedení lokálně koncentrovaných úderů proti zodolněným cílům, velitelským uzlům a seskupením sil. Zavedení nového ochranného komplexu a pokračující vývoj varianty na podvozku T-80 s vyšší přesností a mírou automatizace naznačují, že Rusko připravuje TOS-1A na trvalejší a intenzivnější nasazení v podmínkách bojiště, kde dominují bezpilotní prostředky a rozsáhlé inženýrské zabezpečení. Ve strategickém kontextu jde o indikaci, že po období útlumu Moskva plánuje návrat těžkých termobarických systémů do širšího použití v rámci pokračující snahy o průlom zodolněné obrany na ukrajinském bojišti.
Podle informací ruského deníku Kommersant zahájilo nejméně 20 ruských regionů nábor záložníků do jednotek aktivní zálohy BARS s deklarovaným účelem ochrany kritické infrastruktury, jako jsou rafinerie, elektrárny či průmyslové podniky, avšak za podmínek, které umožňují jejich případné nasazení i na frontě na Ukrajině. Přestože ruské ministerstvo obrany ujišťuje, že záložníci budou sloužit výhradně v regionech, kde uzavřeli smlouvy, legislativa neomezuje jejich nasazení v oblastech, které Rusko považuje za své, včetně okupovaných ukrajinských území (kde se jistě nachází také kritická infrastruktura). Navíc se objevují zprávy o nátlaku na záložníky k přechodu na smluvní službu, čímž by mohli být formálně převedeni k útočným jednotkám. Výše odměn závisí na regionu, přičemž nejvyšší částky jsou vypláceny v příhraničních oblastech, jako je Brjanská oblast, kde si řadoví vojáci mohou přijít až na 40 000 rublů měsíčně, důstojníci pak na téměř 100 000. Náborový program pak ukazuje na rostoucí potřebu lidských zdrojů v souvislosti s pokračujícím konfliktem a zvyšující se hrozbou útoků dronů či sabotáží na ruském území.
Americký prezident Donald Trump prohlásil, že Spojené státy „velmi brzy“ provedou jaderné zkoušky, přičemž jako důvod uvedl jaderné aktivity jiných zemí, které podle něj USA nutí reagovat. Trump zdůraznil, že Spojené státy disponují největším jaderným arzenálem na světě a že o obnovení testování původně neusiloval, ale údajně nemá jinou možnost. Zároveň varoval, že Rusko a Čína by během čtyř až pěti let mohly Spojené státy v počtu jaderných hlavic dohnat, a zopakoval svou výzvu ke společné denuklearizační dohodě mezi třemi hlavními jadernými mocnostmi. Trumpova rétorika navazuje na jeho říjnový pokyn Pentagonu připravit testy „na rovnoprávném základě“ s dalšími státy, což následně vyvolalo reakci Moskvy, kdy 5. listopadu ruský ministr obrany Andrej Bělousov vyzval k okamžité přípravě na obnovení plnohodnotného testování ruských jaderných zbraní.
Dnes vám přinášíme další důkaz toho, že jen dvě věci na světě jsou věčné a všeobjímající: smrt a daně, přičemž v Rusku není nouze ani o jedno. Na demografické potíže Ruska se zaměříme jindy a představíme si novou daň, která má být v Rusku zavedena. Ta je zaměřena primárně na importovanou elektroniku, aby pomohla té produkované lokálně, například připravovaným notebookům Bitblaze s procesorem Baikal-M.
Daň má být v první fázi zaměřena na notebooky, chytré telefony, osvětlovací tělesa s LED a další obdobnou elektroniku, přičemž sazba daně má být od 3 do 5 %. Tříprocentní sazba platí pro z 100 % v Rusku vyrobenou elektroniku, pětiprocentní sazba se pak má vztahovat na importovanou elektroniku. To má podle zákonodárců zvýšit atraktivitu lokálně produkované elektroniky a také poskytnout prostředky, ze kterých mají být lokální výrobci podporováni.
Ve druhé fázi se má tato daň vztahovat i na elektronické komponenty a další součástky, cílem je přimět zahraniční producenty k lokalizaci výroby v Rusku. To však může být náročná výzva, neboť jak jsme zmiňovali 11. 11., kdy jsme informovali o potížích ruského výrobce mikroprocesorů Baikal, ani lokální výrobci nejsou schopni zahájit sériovou výrobu, protože v Rusku nejsou produkovány potřebné základní komponenty, v tomto případě substrát pro výrobu mikroprocesorů.
Zároveň čínští výrobci elektroniky, která v posledních letech zaplavila ruský trh, nejeví o lokalizaci výroby sebemenší zájem a vzhledem k relativně malému vnitroruskému trhu (ve srovnání s čínským, americkým nebo trhem EU) jsou schopni dodatečné zdanění bez problémů absorbovat. Ve výsledku to tak bude lokálně produkovaná elektronika, která kvůli této dani zdraží nejvíce a stane se ještě méně populární než dosud. Ruská vláda tak opět ukázala, že je schopna čehokoli, jen ne vyřešení problému, kterým se začala zabývat.
Izrael: Izraelské obranné síly (IDF) oznámily, že zničily zhruba kilometr dlouhý tunel Hamásu v severogazánském Beit Hanúnu. Podle armády měl tunel sloužit k útoku na izraelské vojáky téměř před rokem. Jednotky Samsonova praporu v posledních týdnech působí v oblasti Beit Hanúnu na izraelské straně tzv. Žluté linie, kde likvidují zbytky infrastruktury Hamásu, včetně tunelu využitého při útoku. Tunel byl podle IDF hluboký několik desítek metrů a měřil přibližně jeden kilometr.
Sýrie: Zatím neznámí bojovníci odpálili dva raketové projektily směrem ke čtvrti Mezze 86, kde se nacházejí vojenské a vládní objekty. Rakety dopadly na obytné domy a několik lidí bylo zraněno. Syrské ministerstvo obrany poté lokalizovalo místo odpalu na okraji Damašku. K útoku se zatím nikdo nepřihlásil. Jde o první podobný incident od převzetí moci ozbrojenci.
Syrské bezpečnostní složky uvedly, že ozbrojené skupiny v Al-Suvajdě údajně porušily příměří a ostřelovaly pozice vnitřní bezpečnosti západně od vesnice al-Madždal.
Írán: Írán potvrdil, že jeho Islamské revoluční gardy (IRGC) včera v Perském zálivu zadržely tanker s petrochemickým nákladem mířícím do Singapuru. Podle íránských úřadů loď „porušila předpisy tím, že převážela neautorizovaný náklad“. Další podrobnosti nebyly zveřejněny. Informace britského centra UKMTO a bezpečnostní firmy Ambrey ukazují, že šlo o tanker Talara, plující pod vlajkou Marshallových ostrovů. Loď vyplula z Ajmánu ve Spojených arabských emirátech a následně bez vysvětlení změnila kurz směrem k Íránu, jak potvrdila data o jejím pohybu.
Somálsko: Dva vojáci vládních sil byli zraněni při výbuchu improvizovaného výbušného zařízení (IED), který cílil na armádní kontrolní stanoviště ve městě Džallaksi v provincii Híran. K útoku se přihlásili džihádisté z hnutí al-Šabáb, které v této oblasti pravidelně útočí na vládní a spojenecké jednotky.
Sudán: V severním Kordofánu získala Súdánská armáda (SAF) zpět kontrolu nad městem Umm Dam, které nedávno ovládly jednotky Sil rychlé reakce (RSF) během ofenzivy směřující k dobytí Barah. SAF obnovila pozice po několika dnech těžkých bojů, při nichž byly nasazeny i letecké prostředky. Odhaduje se, že oblast kolem Umm Damu a Babanusy se stane novým epicentrem střetů mezi SAF a RSF.
Mali: Rostoucí aktivita džihádistů z hnutí Džamát Nusrát al-Islam wal-Muslimin (JNIM) v okolí Bamaka stále výrazněji ukazuje limity spolupráce malijské junty s Ruskem v oblasti bezpečnosti. Podle Al Jazeery „ruská iluze slábne“ – útoky JNIM se přibližují k hlavnímu městu a zemi paralyzuje akutní nedostatek paliva.
V reakci na zhoršující se bezpečnostní situaci oznámila malijská armáda (FAMa) zavedení povinné vojenské služby od 1. prosince 2025. Týkat se má všech občanů ve věku 18–45 let. Cílem je posílit obranyschopnost země tváří v tvář stále častějším útokům JNIM. Tento krok přichází po neúspěšných snahách vládních sil zastavit džihádisty, kteří od loňského září blokují Bamako a rozšiřují svůj vliv v centrálních a jižních regionech. Armáda vyzvala obyvatele, aby „vyslyšeli volání vlasti“ a aktivně podpořili FAMa.
Mezitím se oblast mezi silnicí RN7 a hranicí s Burkinou Faso mění v zázemí JNIM. Od poloviny roku zde džihádisté pořádají náborové a náboženské akce a od října zvyšují tlak na silnici RN7 i město Loulouni, čímž dále komplikují zásobování a pohyb armádních jednotek v regionu.
Dnešní Třešnička™ bude pikantní. Maďarský ministr zahraničí Péter „Čabajklobáš“ Szijjártó totiž oznámil, že Budapešť opět našla způsob, jak nepodpořit Ukrajinu a ještě to podat jako morální vítězství. Místo aby Maďarsko použilo svou část prostředků z Evropského fondu pro mír na obranu napadeného souseda, pošle 1,5 milionu eur libanonské armádě, protože (jak ví každý správný Patriot pro Evropu) “maďarským národním bezpečnostním zájmem je mír na Blízkém východě.” Tak určitě. Stabilita Libanonu je jistě klíčem k tomu, aby se v Karpatské kotlině dobře spalo… zatímco o pár set kilometrů vedle soused drží frontu proti agresorovi, kterému Orbán pravidelně posílá energetické polibky. Paprikášland tak opět dokazuje, že když jde o společnou evropskou obranu, platí staletími prověřené heslo: Maďarom Tutmarďom!
Válka na Ukrajině nezanechala následky jen na frontových liniích. Zasáhla i děti – ty, které přišly o domov, o bezpečí, a často i o zdraví. Některé z nich utrpěly fyzická zranění, jiné se potýkají s dlouhodobými psychickými následky života ve válce. Pomoc v takových případech musí být cílená, promyšlená a dlouhodobá.
Ve spolupráci s nadačním fondem Future for Ukraine proto podporujeme projekt Rehabilitace dětí, který pomáhá malým pacientům projít procesem uzdravení – fyzického i psychického. Program zajišťuje nejen samotnou léčbu, ale také dopravu, ubytování, pojištění i administrativní podporu pro děti a jejich doprovod.
Přispět můžete zde: https://futureforukraine.eu/donations/rehabilitace-deti/
Pomoci nám s naší tvorbou můžete malým příspěvkem na kávu, nebo si předplatit Patreon a podporovat nás dlouhodobě.
