(2 099 slov, doba čtení 11 minut)
Poslechněte si tento článek. Nastavení rychlosti čtení najdete pod ikonou tří teček.
V noci na 19. dubna Rusko zaútočilo na Ukrajinu 236 útočnými bezpilotními prostředky typů Šáhed, Gerbera, Italmás a dalších typů, vypuštěnými z oblastí Kursk, Orel, Brjansk, Millerovo, Primorsko Achtarsk a Šatalovo, dále z okupovaného Doněcka a z okupovaného Krymu, přičemž přibližně 150 z nich tvořily drony Šáhed. Ukrajinská protivzdušná obrana za podpory letectva, protiletadlových raketových jednotek, prostředků radioelektronického boje, bezpilotních systémů a mobilních palebných skupin podle předběžných údajů do 8 hodin ráno zneškodnila 203 nepřátelských dronů na severu, jihu a východě země. Zásahy 32 útočných bezpilotních prostředků byly zaznamenány na 18 lokalitách a na dalších osmi místech dopadly trosky sestřelených cílů.
Střelba v kyjevském Holosijivském rajonu, při níž terorista zabil nejméně pět lidí a další zranil, než byl zlikvidován jednotkami KORD po zásahu v supermarketu, ilustruje rostoucí bezpečnostní zátěž ukrajinského týlu v podmínkách dlouhodobé války. Incident, který zahrnoval braní rukojmích i přímou konfrontaci s policií, neukazuje jen na rizika jednotlivých ozbrojených útoků, ale především na tlak na bezpečnostní složky, jež musí paralelně zvládat důsledky frontového konfliktu i udržení pořádku ve velkých městech. Rezignace šéfa patrolní policie Ivana Žukova pak představuje rychlou institucionální reakci na selhání v terénu, zachycené na videu a silně rezonující ve veřejném prostoru. Situace, kdy hlídka nereagovala na ozbrojeného útočníka a místo opustila, vedla nejen k jejímu postavení mimo službu a zahájení trestního řízení pro služební nedbalost, ale i k personálním důsledkům na úrovni vedení, což podtrhuje citlivost ukrajinského bezpečnostního aparátu na podobná pochybení.
Bělgorodský, Sumský a Kurský směr jsou dnes beze změn.
Charkovská situace: V charkovské oblasti probíhaly boje u Staryce a ve Vovčansku.
Severovýchodní fronta: V kupjanském směru okupanti útočili u Petropavlivky, Piščaného a u Novoplatonivky.
V lymanském sektoru se bojovalo ve směru na Novoserhijivku, u Drobyševého, směrem na Stavky a u Lymanu.
V slavjanském sektoru pokračovaly boje u Jampilu a směrem na Raj-Oleksandrivku.
Bachmutská fronta: V kramatorském sektoru fronty se Rusové snažili postupovat na Nykyforivku, Minkivku a směrem na Mykolajivku, od které se snaží postoupit ke Kosťantynivce a začali zde ve větším používat obrněnou techniku.
Doněcká fronta: V kosťantynivském sektoru pokračovaly střety u Kosťantynivky, Pleščijivky, Iljinivky, Stepanivky, Sofijivky a ve směru na Novopavlivku.
Na směru na Kosťantynivku Rusové zjevně vstoupili do další, podstatně vážnější fáze operace a soustřeďují zde síly z více uskupení, což samo o sobě ukazuje, že Moskva považuje tento prostor za jeden z hlavních operačních cílů letošního jara a léta. Tlak se rozvíjí po několika sbíhavých osách zároveň, nejprve z jihovýchodu a východu od Stupoček, Predtečyna a prostoru dač, dále z jihu přes Pleščijivku a Ivanopillju a nakonec od jihozápadu přes Berestok a Illinivku, přičemž ruské síly už vedou boje přímo u Kosťantynivky a v jejím širším předpolí, ale zatím bez potvrzeného průlomu do centrální městské zástavby. Výsledkem je spíš pomalé, nákladné a metodické sevření města než rychlý průlom. Ukrajinská obrana zatím drží důležité blokovací pozice jižně a východně od města a ruský postup dál zpomaluje i skutečnost, že Ukrajinci stále udržují pozice na západním okraji Časiv Jaru, což nutí ruské velení krýt vlastní boky a vázat část sil severněji, místo aby je mohlo všechny vrhnout přímo na Kosťantynivku. Právě proto se stále pravděpodobněji rýsuje ruský pokus nejprve město částečně obklíčit a teprve poté systematicky dobývat, případně v širší variantě obejít oblast směrem na Družkivku a narušit zásobovací osu Kramatorsk–Družkivka–Kosťantynivka. Pro Moskvu je to důležitý test, protože pokud se jí nepodaří přetavit početní tlak do rychlejšího operačního tempa, může se z bitvy o Kosťantynivku stát další vleklý městský mlýnek na pěchotu a techniku, který zbrzdí nebo odloží širší letní ofenzivu proti slovjansko-kramatorské aglomeraci.
V pokrovském sektoru se bojovalo ve směru na Bilycké, Ševčenko, u Rodynského, směrem na Novooleksandrivku, severně od Myrnohradu, v Pokrovsku, u Hryščiného, Kotlyného, Udačného, Novopidhorodného a Novopavlivky.
V oleksandrivském sektoru útočili Rusové ve směru na Oleksandrohrad, u Kalynivského a směrem na Verbové.
Jižní fronta: V huljajpilském sektoru došlo k útokům ve směru na Priluky, u Varvarivky, směrem na Olenokosťantynivku, Cvitkové, Svjatopetrivku, Staroukrajinku, u Huljajpilu, Zaliznyčného a směrem na Huljajpilské.
V orichivském směru nebyly hlášeny větší bojové akce.
Chersonská fronta je nadále beze změn.
Ukrajina se znovu snaží otevřít prostor pro přímé jednání na nejvyšší úrovni, když požádala Turecko o zprostředkování případné schůzky mezi Volodymyrem Zelenským a Vladimirem Putinem. Volba Ankary není náhodná, protože turecká diplomacie si dlouhodobě udržuje schopnost komunikovat s oběma stranami a kombinovat formální i zákulisní kanály. Zapojení dalších aktérů, jako jsou Recep Tayyip Erdoğan či Donald Trump, by navíc mohlo dát jednání širší geopolitický rámec. Z ukrajinské strany jde o signál připravenosti jednat, zároveň však o tlak na Moskvu, která podobná setkání dlouhodobě odkládá. V praxi tak iniciativa více než bezprostřední průlom naznačuje pokračující snahu Kyjeva udržet diplomatickou rovinu konfliktu aktivní a přenášet odpovědnost za její stagnaci na ruskou stranu.
Vyjádření generálního tajemníka NATO Marka Rutteho, že odchod USA z Aliance nepovažuje za pravděpodobný, je potřeba číst spíše jako uklidňující signál než jako popis reality bez rizik. Současně totiž otevřeně přiznává frustraci Donalda Trumpa z přístupu některých spojenců, což jen potvrzuje, že vnitřní soudržnost NATO prochází zkouškou. Důraz na „silnější Evropu v rámci silnějšího NATO“ tak není prázdnou formulí, ale odrazem trendu, kdy se evropské státy připravují na scénář, v němž americká angažovanost bude méně předvídatelná. Nejde tedy ani tak o otázku formálního vystoupení USA, ale o postupný posun odpovědnosti, který může v praxi znamenat, že Evropa bude muset mnohem rychleji budovat vlastní kapacity, a to nejen vojenské, ale i průmyslové a logistické, pokud chce udržet důvěryhodné odstrašení vůči Rusku.
Dnes se zaměříme na vývoj ruského HDP v prvním čtvrtletí roku 2026. Na úvod připomeňme, že za rok 2025 byl deklarován růst okolo 1%, přičemž tento růst byl způsoben pouze zvýšením investic do ruského zbrojního sektoru – to, že civilní sektory ruské ekonomiky jsou již delší dobu v recesi, se oficiálně nepřiznávalo, ze struktury ruského HDP to ale jednoznačně vyplývalo.
Za první čtvrtletí roku 2026 byl pak poprvé přiznán meziroční pokles HDP, a to o přibližně 1,5%. Současně s tím má potíže i ruský rozpočet, který se jen za první čtvrtletí ocitl v deficitu přibližně 4,5 bilionu rublů, což je o téměř 20% více, než plánovaný celoroční schodek rozpočtu pro rok 2026.
Současně v Rusku přetrvává vysoká inflace, která je způsobena jednak velkým objemem státních investic do zbrojní výroby, což způsobuje inflační tlak, neboť tato produkce není směřována na vnitřní trh a například výplaty pracovníků v tomto sektoru, na ruské poměry stále velmi vysoké, nejsou pokryty dostatečnou produkcí spotřebního zboží, ale také REPO operacemi, pomocí kterých zajišťuje centrální banka dostatek kapitálu pro komerční banky.
Operace REPO dosáhly v současné době úrovně 4,33 bilionu rublů týdně, což sice neznamená přímou emisi těchto prostředků na trh, nepřímý vliv na úroveň inflace ale tyto operace mají a objem takto emitovaných prostředků exponenciálně roste. V lednu 2025 bylo centrální bankou emitováno v průměru 450 miliard rublů týdně, po většinu roku 2025 se týdenní emise REPO pohybovaly okolo úrovně 1 bilion rublů, ke konci roku ale začal objem prudce růst a od prosince 2025 můžeme sledovat týdenní emise v objemech okolo 3,5 bilionu rublů, nebo i více.
Většina ruských společností se nyní potýká také s propadem přijmů, jehož primární příčinou je pokles poptávky na ruském trhu, a důvěra společností v podnikatelské prostředí poklesla na nejnižší úroveň od roku 2006. Tomu odpovídá i počet likvidovaných společností, který se pro malé a střední společnosti v prvním čtvrtletí 2026 meziročně zvýšil o 11%, a počet OSVČ, kteří za stejné období ukončili činnost, vzrostlo meziročně o 16,6%.
Přičemž ruská ekonomika zpomaluje plošně, například poptávka po přeshraniční přepravě nákladů na počátku roku 2026 meziročně poklesla o 16%, největší ruský výrobce nákladních automobilů, společnost KamAZ, vykázala za rok 2025 ztrátu ve výši 43 miliard rublů (tedy přibližně 11,3 miliard Kč) a ve ztrátě se ocitli i velcí ruští výrobci elektroniky, společnosti Element nebo AFK Sistema. O developerech nebo uhelném průmyslu bylo známo již dříve, že se potýkají s velkými potížemi, a ty se ke konci roku 2025 dále prohloubily. A i když se očekává v tomto a následujících měsících značné zvýšení příjmů z exportu ropy a zemního plynu, nebudou tyto prostředky v dohledné době postačovat na to, aby pomohly ruské ekonomice jako celku.
Izrael: Zástupci Hamásu a Fatahu nedávno v Pásmu Gazy vedli sérii neobvyklých jednání o klíčových palestinských otázkách, uvádí deník Al-Shorouk. Hamás přitom Fatah, který kontroluje Palestinskou samosprávu, z Gazy násilně vytlačil už v roce 2007. Podle zprávy se diskutovalo o budoucnosti zbraní Hamásu i o větší roli Palestinské samosprávy při správě území. Vysoce postavený představitel Hamásu údajně uvedl, že hnutí je ochotné spolupracovat a předat správu Gazy úřadům v Ramalláhu. Zástupce Fatahu dodal, že jednání měla tentokrát výrazně pozitivnější atmosféru a šlo o první rozhovory přímo mezi zástupci obou stran na místě v Gaze.
Libanon: Izraelská armáda (IDF) zveřejnila mapu své nové předsunuté obranné linie v Libanonu, kde její jednotky zůstávají rozmístěny na jihu země během křehkého desetidenního příměří. Podle armády zde operuje pět divizí spolu s námořnictvem. Jejich cílem je likvidace infrastruktury Hizballáhu a ochrana severu Izraele. Mapa ukazuje, že jednotky překročily řeku Litani – důležitou hranici v bojích proti Hizballáhu – a kontrolují strategický hřeben Beaufort.
Ministr obrany Jisra’el Katz uvedl, že izraelská armáda (IDF) má pokyn použít v Libanonu „plnou sílu“ — i během příměří — pokud budou její jednotky ohroženy. Podle něj premiér Benjamin Netanjahu spolu s ním nařídili armádě zasahovat ze země i ze vzduchu, aby chránila vojáky před jakoukoli hrozbou. Armáda má také likvidovat domy v pohraničních vesnicích, které podle něj sloužily jako základny Hizballáhu a ohrožovaly izraelské komunity.
Sýrie: Turecký ministr zahraničí Hakan Fidan uvedl, že Sýrie v posledních měsících nebyla účastníkem žádných střetů a nepředstavovala hrozbu pro žádnou zemi.
Izraelská hlídka o šesti vozidlech vnikla do vesnice Tarandža na severu provincie Kunejtra, kde prohledala civilní domy a zadržela jednu osobu. Ta byla následně převezena na izraelskou vojenskou základnu v Džubátě al-Hashab.
Syrské ministerstvo vnitra oznámilo, že v Kunejtře odhalilo a zatklo buňku napojenou na Hizballáh. Podle úřadů její členové plánovali útoky na zahraniční cíle ze syrského území. Skupina si k tomu připravila upravené civilní vozidlo, v němž ukrývala raketové odpalovací zařízení. Bezpečnostní složky při zásahu zabavily rakety i maskované odpalovací systémy ukryté v tomto vozidle. Ministerstvo zároveň zveřejnilo snímky zajištěného materiálu.
Delegace syrského ministerstva spravedlnosti vedená generálním prokurátorem Hasanem Turbou navštívila Palác spravedlnosti v Hasace. Cílem je připravit obnovení soudní činnosti v provincii. Delegace zároveň zavítala do věznic Alaja v Kámišlí a centrální věznice v Hasace (Guvajranu), aby připravila jejich převzetí a začlenění do národního justičního systému.
Burkina Faso: V Burkině Faso vojáci a provládní milice VDP oznámili, že převzali kontrolu nad oblastí Manegtaba v regionu Bam. Bezpečnostní situace v zemi je však ze států Aliance sahelských zemí (AES) nejvážnější. Téměř každý den hlásí džihádistická skupina Džamát Nusrat al-Islam wal-Muslimin (JNIM) jeden až tři útoky na pozice armády (LAT) či milicí VDP — tempo, jakého nedosahuje ani v Mali nebo Nigeru. Nejčastěji přitom útočí právě na provládní milice. Burkina Faso je dlouhodobě nejvíce zasaženou zemí útoky JNIM v celém Sahelu, a patrně i na světě. Někdy dochází k více než osmi útokům během jediného dne a ohrožena jsou i větší města v některých regionech.
Mali: V Mali dorazil do města Kayes konvoj cisteren s pohonnými hmotami pod vojenským doprovodem. Zásobování dříve probíhalo převážně z jihu přes Pobřeží slonoviny, nyní se opět obnovilo přes Senegal.
Dnešní Třešnička™ je o starém dobrém sovětském žánru „žádný grafit jsi neviděl“. Alkomáša Zacharovová totiž přes TASS zařadila Česko mezi země, které prý napomáhaly hitlerovskému režimu. Ano, Protektorát byl okupované území, kde okupanti (rozuměj nacisté) nutili lidi chodit do továren, na pole i do kanceláří. Jenže když už se v Moskvě otevírá účetnictví kolaborace, je to trochu nešťastné ve chvíli, kdy samotné německé záznamy a historiografie mluví o tom, že asi MILION sovětských zajatců byl propuštěn jako pomocné síly Wehrmachtu a SS, do roku 1944 sloužilo v německých službách kolem 600 tisíc Hilfswillige a Vlasovova Ruská osvobozenecká armáda nasadila na konci války asi 50 tisíc mužů. A to ještě nechme stranou Kaminského zvěřinec a úplně drobný detail jménem pakt Molotov–Ribbentrop, kterým hoši (Stalin s Molotovem) pomohli Hitlerovi zajistit klid na východě a s nacisty si tak rozdělili sféry vlivu ve východní Evropě. Člověk by skoro řekl, že soudružce Zacharovové by při podobném výčtu mohl povolit účes i makeup. Ale klid. V kremelské verzi dějin je vina exportní komodita: co udělal Sovětský svaz, to byl prý strategický realismus; co dělali jiní pod okupací, to je dědičný fašismus. Není to pravda, ale mohla by být.
Pomoci nám s naší tvorbou můžete malým příspěvkem na kávu, nebo si předplatit Patreon a podporovat nás dlouhodobě.
