K dnešnímu aprílovému dni jsme se rozhodli, že pro naše čtenáře nachystáme jakýsi náhled do paralelního vesmíru, kde je vše trochu jinak. Ano, jsme si vědomi toho, že nelze porovnávat rozlohu, velikost armády ani politickou situaci s jinými zeměmi, které jsou dnes ve válce, a proto jsme se rozhodli toto vše ignorovat. Česká republika je v našem příběhu prostě jen samostatnou zemí uprostřed Evropy, jejíž jihovýchodní část je posledních devět let okupovaná nepřátelskou mocností. Veškerá podobnost s událostmi v našem světě je čistě záměrná.
Historické pozadí České republiky se v naší alternativní realitě nese v duchu nedávného vymanění z područí Polvenského svazu. Je však třeba připomenout, že na východě země stále žije početná menšina polvenských kolonizátorů, která se již částečně smísila s původními obyvateli a není jednoduché přesně rozlišit kdo je kdo. Této skutečnosti od rozpadu impéria využívá Polvenská federace k tomu, aby rozdmýchávala etnické nepokoje fámami o diskriminaci a útlaku místních Polvenů. Samotná federace po turbulentních letech během svého rozpadu neoficiálně odvrhla takzvaný „demokratický experiment“ a vložila veškerou moc do rukou prezidenta Drógy. Polvensko se tak opět probouzí, hlavně díky neuvěřitelným ziskům z nerostného bohatství, které však místo do vzdělání a zdravotnictví nebo infrastruktury investuje do armády. S nově nabytým sebevědomím se ponížená mocnost poohlíží po svých ztracených územích.
Právě východ naší země, kde žijí takzvaní Jihopolové a Západováci se stal ústředním bodem občanských nepokojů. Po masivních protestech proti připojení k Polvensku byla propolvenská vláda donucena uprchnout ze země a republika se propadla do občanské války. V následné sérii střetnutí se sice české armádě téměř podařilo povstání potlačit, ale polvenská armáda do této operace zasáhla a separatistické útvary zachránila. Podpis dvou dohod o příměří, známých jako Vídeň I a Vídeň II, však situaci nevyřešil a po letech křehkého klidu zbraní se vojska Polvenské federace na základě vyfabulovaného casus belli přelila přes hranice do Čech, čímž vypukla česko-polvenská válka.
Už je tomu rok, co polvenské jednotky vstoupily do naší země ze severu, východu i jihovýchodu. Je to deset měsíců, co se statečné české armádě, zeměbrancům a mezinárodním dobrovolníkům povedlo vyčistit severní oblasti Středočeského, Libereckého a Královéhradeckého kraje. Všichni si dodnes živě pamatujeme okamžik, kdy naše televize přenášela záběry raket dopadajících na Prahu, následované nouzovým vysíláním. Avšak bezpečno nebylo nikde, neboť rakety a střely s plochou dráhou letu dopadaly i na Plzeň, Karlovy vary a další města v dalekém týlu. A nesmíme zapomenout na ty nekonečné týdny, kdy Polveni okupovali atomovou elektrárnu v Dukovanech a celý svět se zatajeným dechem poslouchal reportáže šéfa Mezinárodní agentury pro jadernou energii o neuvěřitelně nezodpovědném chování okupačních sil, které mohlo vést až ke globální katastrofě.
Udatné české armádě se v současnosti daří držet relativně stabilní frontovou linii na hřebenech hor mezi Zlatými horami a Uničovem. Olomouc, jejíž západní polovinu se povedlo české armádě osvobodit po tvrdých bojích, je téměř srovnaná se zemí. Fronta v těchto místech vede podél řeky Moravy a okupační jednotky, podporované jihopolvenskými separatisty, se snaží získat město zpět. To se jim však v nejbližší době nepovede, protože příslušníci 601. skupiny speciálních sil generála Moravce vyhodili do vzduchu všechny mosty ve městě. Polvenské síly se nicméně nevzdávají a u Tážal se jim podle našich informací podařilo položit několik pontonových mostů.
Zvlášť tvrdé boje probíhají v Tovačově, kde soustava rybníků poskytuje našim obráncům přirozené krytí a usnadňuje českým tankistům z aktivních záloh a 73. pěší roty zeměbrany obranu. Zároveň to zde však vede k masivnímu ostřelování prostoru mezi vodními plochami a naši stateční bojovníci mají vysoké ztráty. Příliš nerozumíme, proč zde nepřítel nasadil zejména mechanizované jednotky, neboť ty tu mají postup o to těžší, protože je podloží mezi rybníky podmáčené a neumožňuje plně využít jejich těžkou techniku. Naši dva kolegové se dnes v rámci rotace vrátili z Prostějova, kde je jejich 42. mechanizovaný prapor nasazen a vypomáhá právě při obraně Tovačova.
Jižněji se podařilo okupantům postoupit podél hranice olomouckého kraje až téměř k Vyškovu, ale našim vojákům se daří stále držet silnici E50 (D1) pod svou kontrolou. Hlavní zásluhu na tom mají 13. dělostřelecký pluk a příslušníci nově zformovaného 68. mechanizovaného pluku Jiřího Schamse, kteří zde podnikají rychlé, tvrdé výpady směrem ke Slavkovu. Slavkov, dějiště slavné bitvy napoleonských válek, tvoří hlavní přístupový bod k linii dočasně okupovaného Brna. Naše zdroje potvrzují, že v Brně-Modřicích bylo zasaženo polvenské shromaždiště a došlo ke zničení deseti až patnácti kusů těžké techniky. Z Nosislavi, kde mají okupanti dělostřelecké baterie kryté místním kopcem, dopadají do oblasti Pohořelic a okolí bez ustání dělostřelecké granáty. Z celého území jsou hlášeny desítky civilních obětí denně. Západněji se daří polvenským silám podnikat výpady až za silnici E50 (D1) u Popůvek a Troubska. Zbytek této frontové linie je relativně klidný.
Extrémně tvrdé a náročné boje se odehrávají v Ivančicích, kde mají okupanti pozice podél soutoku řekl Jihlavy a Oslavy. Obránci bohužel nestačili odstřelit most na Krumlovské ulici, takže se zde daří Polvenům postupovat až do oblasti ivančického nádraží. Na východě města se jim povedlo překročit řeku v oblasti Stříbského mlýna a pomalým, ale setrvalým tempem postupují podél silnice 152 ke hřbitovu. Naši vojáci zde sice mají dělostřelecké pozice na vyvýšenině jižně od střediska volného času, ale chybí jim předsunutí návodčí, jejichž tým byl zmasakrován během špatně provedené rotace minulý týden. České síly se drží západně od Moravského Krumlova, kde se jim daří využívat výškové převahy mezi Polánkou a Dobřínskem k ostřelování polvenských jednotek dislokovaných ve městě. Dnes ráno nám naše zdroje ze 102. průzkumného praporu prozradily, že se jim během včerejšího nočního průniku do Zachráněné čtvrti povedlo zničit skladiště pohonných hmot a po přepadu kasáren přivedli i několik zajatců. Ti byli podle našich informací předáni Vojenskému zpravodajství.
Mezi Moravskými Budějovicemi a Znojmem dochází v rozsáhlém území nikoho k dělostřeleckým bitvám. Česká armáda zde má k dispozici dostatek protitankových řízených střel, které jí poskytli Němci a Italové. Díky tomu dokáže efektivně vzdorovat polvenským mechanizovaným jednotkám, pro které se zdejší rovinatý terén stává mělkým hrobem. České síly navíc naplno využívají ostře hlídané rakouské hranice a hornatých území Podyjského národního parku, což jim umožňuje zavírat ve spolupráci s dělostřelci u Jevišovic okupační jednotky do smrtících pastí.
Poslední zprávy, které máme k dispozici, hovoří o tom, že mechanizované prapory a tankové jednotky, které se v posledních týdnech shromažďovaly mezi Třebíčí a Dalešicemi se pohnuly vpřed, aby vrazily klín mezi okupované Znojmo a Brno. Přejeme našim hochům štěstí…
