Ukrajinský voják na osvobozeném letišti, v pozadí zničená An-225 Mrija
Letiště Antonovo, také nazývané Hostomelské, je známé především tím, že bylo domovskou základnou největšího letadla na světě, Antonovu An-225 Mrija. Původně se jednalo o přísně tajnou leteckou základnu, sloužící k testování letových schopností, výcviku a zlepšování sovětských pilotů na letadlech letecké konstrukční kanceláře Antonov (OKB-153). Po rozpadu sovětského svazu přešlo letiště do vlastnictví nyní již ukrajinské státní konstrukční kanceláře Antonov. Hostomelské letiště, které je součástí města Hostomel, leží severozápadně od Kyjeva a severně měst Irpiň a Buča, které nechvalně proslulo ruskými válečnými zločiny.
Letiště samotné prošlo po roce 1989 modernizací a až do ruské invaze sloužilo mezinárodní letecké nákladní dopravě. Do širšího povědomí se dostalo až v únoru 2022, kdy v jeho prostorách došlo k těžkým bojům mezi ruskými invazními vojsky a ukrajinskou armádou. Pro obě strany bylo udržení letiště naprosto stěžejní a případné získání letiště Rusy by nepochybně výrazně změnilo výsledek bojů v prvních dvou týdnech války.
Není jasné, kolik přesně přiletělo 24.2.2022 po osmé hodině ranní na letiště ruských vrtulníků, ale odhady jsou mezi 20 a 34 stroji (Mi-8 a Ka-52). To je pravděpodobně dáno tím, že není přesně znám poměr strojů. A dosud není znám ani přesný počet vysazených vojáků, ale odhaduje se mezi třemi až sedmi sty.
Ruské vrtulníky se přiblížily v malé výšce od Dněpru, přičemž minimálně dva byly zasaženy z ramene odpalovanou protiletadlovou střelou (ony známé záběry nad Kyjevskou přehradou). Došlo také k sestřelu jednoho Ka-52, přičemž oba piloti se katapultovali, zbytek vrtulníků pak zamířil na letiště, které ostřeloval raketami a zničil několik protileteckých pozic kolem něj. Na základě toho, že došlo k přesnému zasažení těchto pozic, oznámili ukrajinští představitelé, že informace o umístění musel vypustit někdo ze zaměstnanců letiště před samotným začátkem invaze.
Po přistání se z vrtulníků vyvalili ruští výsadkáři z 31. a 11. gardové výsadkové brigády a začali obsazovat letiště. V tu chvíli na něm byla posádka složená z asi jen tří stovek špatně vybavených vojáků (včetně minimálně několika desítek vojáků základní vojenské služby, kteří neměli bojové zkušenosti). Jednomu z členů národní gardy, Serhyji Falaťukovi, se povedlo pomocí MANPADS 9K38 Igla trefit a z boje vyřadit jeden z vrtulníků, což notně posílilo odhodlání obránců. Nicméně vzhledem k dalším a dalším vojákům, kteří se valili z přistávajících strojů, byla posádka letiště rychle přečíslena a ruské síly obsadily letiště, aby jej připravily na přistání transportních letounů Il-76 s čerstvými posilami pro tuto oblast.
I přes počáteční úspěch při obsazování tohoto strategického bodu však docházelo k útokům na ruské vojáky především od místních ozbrojených civilistů a hlavně příslušníků 3. pluku zvláštního určení ukrajinských SSO. Následné těžké ostřelování letiště ukrajinskými salvovými raketomety bylo přípravou pro rychlý protiútok ukrajinské 72. mechanizované brigády vedené plukovníkem Oleksandrem Vdovyčenkem. Není pochyb, že si generál Valerij Zalužnyj velmi dobře uvědomoval, co by znamenalo ruské předmostí v těsné blízkosti hlavního města. V kritickém okamžiku přešla do protiútoku také 4. brigáda rychlé reakce náležící pod ukrajinskou Národní gardu, s podporou ukrajinského letectva. Protože ruské jednotky neměly těžkou techniku, byly odkázány na podporu dvou Su-25, které přiletěly z Běloruska a ostřelovaly ukrajinské pozice. Naproti tomu sem z dalších letišt dorazilo několik ukrajinských letadel typů Su-24 a MiG-29, které začaly ostřelovat útočníky. V průběhu bojů se Ukrajincům povedlo posílit útok na letiště členy Gruzínské legie a ukrajinských výsadkových jednotek, což vedlo ke kýženému výsledku, tedy že ruská letadla s posilami nemohla přistát a musela být navrácena do Ruska nebo Běloruska. Během dne se podařilo ukrajinským vojákům vytlačit alespoň část nepřátel z letiště až k nedalekým lesům kolem, a večer už členové 4. brigády rychlé reakce slavili tento počáteční úspěch vztyčením prostřílené ukrajinské zástavy. Velitel Gruzínské legie Mamuka Mamulašvili se chvástal, že mu během útočné operace došla munice a tak přejížděl ustupující ruské vojáky vozidlem. To se nam ale jeví jako značně neuvěřitelné.
Abychom se vyvarovali nedorozumění: Dráha na Antonově letišti měří přes 3,5 km, takže je nepravděpodobné, že by se Ukrajincům povedlo vyhnat všechny ruské vojáky. Z výpovědi zajatců z dalších dnů je jasné, že minimálně část ruských sil se stihla v okolí dráhy zakopat a pozice držet. Vzhledem ke špatným podmínkám však tyto jednotky setrvaly na svých pozicích. Ukrajincům stačilo, aby kontrolovali letištní budovy a nepodnikali riskantní výpady na otevřené prostranství.
Ráno 25.2.2022 přišly ruské síly posílené o mechanizované jednotky a výsadkové jednotky dislokované v Bělorusku. Ukrajinskou obranu se jim povedlo prorazit a vstoupily na letiště. Podle informací potvrzených z obou stran bylo několik vozidel zničených ukrajinskými protiútoky ještě předtím, než se k letišti dostala. Tato protiofenzíva však přinesla své ovoce a ruským kombinovaným silám se povedlo Ukrajince vytlačit a letiště udržet. Ačkoliv vlivem soustavného ukrajinského ostřelování a pravděpodobné sabotáže z ukrajinské strany na něm již nemohla přistávat letadla s posilami (ukrajinské ministerstvo obrany ovšem původně uvádělo, že letiště obsazené není a stále na něm probíhají boje). V tomto termínu také pravděpodobně dorazili příslušníci 141. motorizovaného pluku Rosgvardije – Kadyrovci. Jejich hlavním cílem bylo, podle všech informací, prorazit kyjevskou obranou a zlikvidovat prezidenta Zelenského (to se jim logicky nepovedlo a byli rozprášeni dělostřelectvem ve spolupráci s jednotkami SBU Alfa). Mluvčí ruských ozbrojených sil, Igor Konašenko, uvedl, že k obsazení letiště bylo použito celkem více než 200 vrtulníků, vyžádalo si přes 200 padlých Ukrajinců a na ruské straně nulové ztráty. Na očividnou lež reagoval novinář Timur Olevsky, který tvrdí, že oběti na obou stranách jdou do řádů stovek. To podporují i výpovědi ruských válečných zajatců z pozdějších fází konfliktu. Jeden z nich uvedl, že vrtulníků bylo dohromady zhruba 40.
26.2.2022 oznámil generální štáb ukrajinských ozbrojených sil, že jednotka speciálního určení Alfa, spadající pod ukrajinskou rozvědku SBU, zničila nedaleko letiště kolonu ruských obrněných vozidel.
27.2.2022 Ukroboronprom (svaz firem pracujících v ukrajinském obranném průmyslu) potvrdil, že došlo ke zničení An-225 Mrija, který měl na letišti domovskou základnu. Ukrajinské jednotky od tohoto dne začaly ostřelovat ze salvových raketometů BM-21 Grad i konvenčním dělostřelectvem, čímž soustavně ničily ruskou techniku i živou sílu. I přesto se však letiště stalo výchozím bodem, ze kterého ruské síly útočily dále na ukrajinské území a později podnikaly výpady jižně do Hostomelu, Irpině a Buči. Kdy došlo ke zničení Mrije přesně nevíme, ale dle výpovědí ruských zajatců víme, že jej s největší pravděpodobností zničili Ukrajinci dělostřelectvem, zřejmě aby předešli jejímu ukořistění ruskou armádou.
Z letiště se invazní jednotky stáhly nejpozději 27.3.2022 (náměstek MO RF Alexandr Fomin oznámil stažení jednotek z Kyjevské oblasti 29.3.2022), protože následující den již satelitní snímky ukazovaly, že letiště je prázdné a ukrajinské síly jej znovuobsadily 2.4.2022. Celkové ruské ztráty vypočítané na základě počtu nalezených kusů po znovuobsazení letiště čítaly dle Oryx blogu více než 110 kusů techniky, přičemž některé jednotlivé kusy měly cenovku kolem 15 milionů dolarů.
Za debakl neoznačujeme obsazení letiště obecně, které se ruským jednotkám samo o sobě povedlo, ale provedení operace, kdy invazní síly nebyly schopny s poměrně výraznou převahou včas vytlačit obránce. Pokud by totiž došlo k obsazení letiště a vytvoření byť i relativně krátkého okna pro přistání alespoň několika transportních letounů, existuje vysoká pravděpodobnost, že bychom dnes analyzovali pouze bitvu o Kyjev. Dále pak bitvu považujeme za debakl z toho hlediska, že došlo ke zbourání mýtu o nepřemožitelných ruských výsadkářích, kteří byli ještě relativně donedávna širokou veřejností považovaní za elitu nejen ruské armády ale obecně i světově. Že nejsou ruské výsadkové jednotky kdovíjak dobře vycvičené, se naplno ukázalo hned při tomto prvním větším střetu. Výsadkové brigády, které se útoku na letiště účastnily, mají přízvisko “gardová”, což v očích laika může evokovat zvláštní status, nicméně velmi často se jedná o přízvisko zděděné už od dob druhé světové války a nereflektuje úroveň výcviku nebo profesionality dané jednotky. Pravděpodobně nejlepším ukazatelem je fakt, že vojáci naprosto ignorují palebnou linii a přebíhají si navzájem před ústím zbraně, střílí z minometu z volného prostranství, ačkoliv nedaleko od nich je vysoká tráva a remízky. Jeden z ruských válečných zajatců (člen 31. gardové výsadkové brigády), sám potvrdil, že GV sice jsou vycvičené a vyzbrojené obecně lépe, než pozemní armáda, ale celkově je jejich výcvik velmi špatný. Když pak mluví o bojích na letišti, hovoří o tom, že vojáci měli jednat „podle příruček“. Všeříkající je i vyjádření zajatce, že o tom, že letí obsadit letiště na Ukrajině se dozvěděli až nad Kyjevskou přehradou, několik minut před výsadkem. Popisuje, že je jim vtloukáno do hlav, že rozkaz se musí splnit za každou cenu a pak teprve o něm lze diskutovat. Vlastní iniciativa je tedy tradičně potlačována.
Kombinace výše uvedených okolností maluje poměrně přesný obrázek o výcvikové úrovni ruských výsadkových jednotek, jimž nevěří ani jejich vlastní velitelé dost na to, aby je připravili na boje, kterých se mají účastnit. Právě to podle nás nejvíc přispělo k tomu, že Ukrajincům se povedlo letiště udržet dost dlouho na to, aby zvládli zamezit dalšímu ruskému výsadku. To zřejmě rozhodlo o výsledku bitvy o Kyjev a možná i o osudu celé Ukrajiny.
