Fotografie pořízená během německé bombardovací kampaně nad britskými ostrovy, Angličany přezdívané Blitz (blesk).
I když si Luftwaffe uvědomovala význam strategického bombardování, politické vedení ho obecně nepovažovalo za efektivní taktiku, která by stála za pozornost. Veškerá příprava na samostatné operace letectva, jako tomu bylo v případě Velké Británie a USA, tak skončila v šuplíku ve prospěch blízké letecké podpory.
Čili Luftwaffe do vypuknutí války věnovala většinu prostředků pro letectvo taktické. A to ve formě slavných střemhlavých bombardérů StuKa nebo na stíhače a protivzdušné dělostřelectvo. Původní myšlenka vůdce třetí říše totiž byla mít dostatečně silnou obranu pro uchránění říšského obyvatelstva před nepřátelskými bombami. Což je poněkud paradoxní. Uvážíme-li, že přestože se obával nepokojů, jaké by mohlo nepřátelské bombardování vyvolat doma, zároveň Hitler nevěřil, že by masivní bombardování mohlo zlomit morálku nepřítele. Vlastní strategické letectvo tak mělo sloužit spíše jako nástroj politického nátlaku viz. „Vzdejte se pohraničí nebo srovnáme Prahu se zemí“. Z dnešního pohledu je zřejmé, že význam strategického bombardování je hlavně ekonomický a podlomení morálky nepřítele je až druhotná věc.
V momentě, kdy byla většina kontinentální Evropy ovládnuta ale začal být nedostatek dálkových bombardérů znát. To se nejvíce projevilo během nasazení Luftwaffe jako samostatné zbraně právě proti britskému průmyslu a vojenským kapacitám. Hitler zakázal bombardování civilních cílů, zejména Londýna a doufal, že strach z odplaty zabrání Spojencům zahájit vlastní bombardovací kampaně. To se ovšem změnilo v druhé polovině roku 1940. V noci z 24. na 25. srpna shodil bombardér vracející se z náletu několik bomb, které dopadly přímo na hlavní město Velké Británie. Ačkoli je tento čin považován za souhru několika nešťastných náhod, Winston Churchill v odpověď nařídil okamžitý odvetný útok na Berlín. Tak se roztočila spirála smrti, která ve výsledku stála život asi 25000 Berlíňanů a zhruba 20000 obyvatel Londýna. Nemluvě o milionech lidí bez domova, zničené infrastruktuře a nevratných škodách na historických památkách.
Ještě dodáme, že Berlín byl cílem náletů 314 krát. Naproti tomu Londýn byl během Blitzu letecky bombardován jen 71 krát. Ovšem nesmíme zapomenout, že od roku 1944 pak na hlavní město Velké Británie dopadlo ještě 2419 raket V1 a V2.
Ironií přitom je, že se obě strany po válce shodli, že strategickým bombardováním měst nebylo dosaženo primárního cíle jeho iniciátorů – zlomení morálky obyvatelstva. Někteří Britové dokonce s ohledem na poměr mezi vynaloženým úsilím a reálným dopadem považují leteckou válku nad Německem za vlastní porážku.
