Kolona klasických Jeepů, pečlivě maskovaných za tanky.
Několik měsíců před Druhou bitvou o El Alamein provedli spojenecké jednotky v Egyptě důležitý a zajímavý zastírací manévr. Ten měl za cíl oklamat Němce a Italy ohledně očekávaného britského útoku.
Jeho plánovači, brigádní generál Dudley Clark a generál Charles Richardson, použili atrapy vojenské techniky i důmyslné maskování. Taktickou část úkolu a samotnou výrobu kamuflážních prvků měl na starost filmař a ‘ředitel kamufláže‘, plukovník Geoffrey Barkas a jeho lidé z britského ‘Středovýchodního kamuflážního velitelství‘ (Middle East Command Camouflage Directorate), zvaného též jako ‘Maskovací jednotka’. Souběžně s touto akcí ještě proběhla operace s krycím názvem Canwell, která měla podpořit zmatení vojsk Osy vytvořením falešného rádiového provozu. To vše bylo učiněno proto, aby Erwin Rommel a jeho italský protějšek Ettore Bastico nabyli přesvědčení, že útok 8. Armády proběhne v jižním sektoru fronty, daleko od pobřeží, a navíc o dva dny později než ten skutečný.
Falešné tanky byly vyrobené z ocelových trubek a plátna, kanóny z palmového dřeva a vojenský materiál z palmového listí a celt. Ty skutečné tanky naopak byly maskované jako náklaďáky. Krycí název pro skutečné tanky byl ‘Sunshield’, čili sluneční clona, podle protislunečních celt, kterými byly zakryté. Děla dostala přezdívku ‘Cannibal’, protože byla “pozřena” plátěnými stříškami ve tvaru nákladních aut. Sudy s palivem se před leteckým průzkumem schovaly ve stínu zákopů a připravené potraviny byly vyskládané do tvaru jeepů. Nákladní auta pak byla otevřeně zaparkována na pozicích tanků a stejně tak opravdové tanky stály viditelně 2 dny daleko za frontou.
Dvě noci před útokem byla nákladní auta zaměněna za tanky. Na náklaďáky se přidali konstrukce připomínající tanky a pravé tanky byly skryty pod přístřešky ve tvaru náklaďáků. Aby dojem z (ne)připravovaného útoku byl ještě hlubší, tak Angličané ‘v klidu’ pracovali na falešném vodovodním potrubí, které by logicky muselo být dokončeno před jakoukoliv rozsáhlejší operací. Ve skutečnosti tam postávali slamění panáci a tanky z plátna. Velení dokonce zajistilo pár aut, která dělala falešný dopravní provoz.
Na okraji Munnasibského hřbetu ale Barkas zariskoval, když se pokusil o dvojitý bluff. Do 15. října, tedy týden před útokem, jeho lidé vyrobili tři a půl pluku polního dělostřelectva. Zdánlivě byly pečlivě zamaskované, nicméně den po dni byly čím dál více ledabyle obsluhovány. Nepřítel se tak měl domnívat, že jde skutečně o děla falešná. V předvečer bitvy byla pod rouškou tmy vyměněna za pravá, ale ve dne nedošlo k žádné změně chování. Vojáci Osy byli nemile překvapení, když zaútočili na postavení domněle falešných děl, která pak na ně spustila zničující palbu.
Bertram byl úspěšný, a když Winston Churchill oznamoval vítězství u El Alameinu v parlamentu neopomněl zmínit důležitost kamuflážních akcí: “Díky úžasnému systému kamufláže, bylo dosaženo dokonalé taktické překvapení. Desátý sbor, který byl letecky sledován jak cvičí 50 mil za frontou, se v noci tiše přiblížil do výchozích pozic útoku, zanechávaje za sebou přesnou podobu svých tanků tak jak byly.”
Po bitvě řekl zajatý generál Wilhelm Ritter von Thoma Montgomerymu, že si myslel, že Spojenci mají nejméně o jednu divizi více, a že útok očekávali na jihu. Rommelův zástupce, generál Georg Stumme pak předpokládal útok nejdříve za několik týdnů.
