Indičtí a pákistánští vojáci si potřásají rukama po podpisu příměří ukončujícího Indicko-pákistánskou válku 23. září 1965.
Důvodem válečného střetu mezi zeměmi byla opětovná otázka Kašmíru, kvůli kterému se v roce 1947 odehrála tzv. První válka v Kašmíru.
Plánem Pákistánu bylo bleskově vtrhnout do oblasti přes území severně od Džammú a odříznout tak Indii hlavní přístupovou cestu. I když válka trvala krátce, byla to jedna z největších tankových bitev od Druhé světové války. 14. srpna začaly na kašmírské území pronikat ozbrojené skupiny, které zabíraly strategicky významná místa a měly za úkol vyvolat protiindické povstání. 30. srpna pak Indie varovala Pákistán před důraznou vojenskou akcí na jeho území a o dva dny později vypukla válka naplno.
První zaútočily pákistánské tanky severně od Džammú, připravená Indie však odpověděla 6. září rychlým protiútokem do Paňdžábu na města Láhaur a Silájkót. Indické tankové jednotky však byly překvapeny pákistánským letectvem a Indie nedokázala na letecký útok účinně zareagovat. Do bojů se následně nasazovala na obou stranách hlavně pěchota. Obě strany utrpěly velké ztráty a nakonec ve dnech 22. až 23. září bylo ujednáno na nátlak OSN příměří. Dalším důvodem se stal nedostatek munice, protože USA a Velká Británie uvalily na obě země dovozní embargo. Indie zničila na 300 pákistánských tanků a dalších 150 zůstalo v jejích rukou. Pákistán zničil 128 tanků (podstatnou část letectvo) a dalších 40 tanků zabavil.
Autor: /JT/
Editor: /PH/
Pokud se Vám článek líbil, můžete nás podpořit sledováním, sdílením nebo komentářem.
