Sovětští vojáci v Afgánistánu
Je pozdní odpoledne 27. prosince 1979 a generál KGB přichází provést instruktáž 9. roty elitních sovětských parašutistů z 365. gardového výsadkového pluku. Její velitel, sedmadvacetiletý nadporučík Valerij Vostrotin ještě nezažil ostrou akci. Ta, která má přijít mu však vynese příslovečné ostruhy, slávu i uznání.
Jeho jednotka je momentálně pověřena strážní službou poblíž kábulského paláce prezidenta Hafizulláha Amína. Po vnitrostranickém puči požádal nový afgánský vůdce Sověty o vojenskou asistenci jeho křehké vládě. Odstranění bývalého, prosovětského prezidenta Muhammada Tarákího a masové popravování neloajálních spolustraníků zapříčinilo značnou nestabilitu nové garnitury. A dodejme, že zpackaný převrat v zemi dále způsobil sílící nepokoje a násilnosti zejména ze strany islamistických militantů. Ti byli dlouhodobě nespokojení s komunistickým režimem a zejména jeho státním ateismem. Slabost nové vlády se tak pro ně stala příležitostí k vystoupení ze stínu a zahájení otevřeného boje.
Obavy z možnosti snadného svržení nového ‚předsedy revoluční rady‘, proto vedly Sovětský svaz k radikální změně přístupu ke svému afgánskému spojenci. Výbor státní bezpečnosti (KGB) tedy přišel s plánem, jak vyřešit nepříjemnou situaci ve vskutku sovětském stylu. Vostrotin a jeho 87 mužů obdrželo rozkaz k provedení útoku na palác, který měli původně strážit. Komando KGB se pak mělo postarat o likvidaci nepohodlného Amína.
Jen doplníme, že útoku se kromě výsadkářů a zvláštních jednotek tajné služby účastnili i příslušníci ‚Muslimského praporu GRU‘.
„Sověti nám pomůžou…“ – Hafizulláh Amín krátce po zahájení sovětského útoku na jeho palác. Amín do poslední chvíle nechtěl uvěřit, že na něj útočí jeho spojenci.
A ještě přidáme jednu zajímavost. Toto svérázné řešení totiž přišlo až po nejméně dvou neúspěšných snahách o atentát. Posílení Amínovi osobní stráže a rozmístění režimu věrných vojáků v okolí paláce vylučovalo snadnou likvidaci na dálku. Proto bylo přistoupeno k jiné ověřené taktice – otrávení. První pokus z 13. prosince, ale selhal, když Amínův osobní kuchař, agent KGB, nasypal kyanid do sklenice s Coca-Colou. Ta ovšem díky obsahu kyseliny fosforečné dokázala jed neutralizovat a Amín vyvázl bez újmy. Dle svědků byl jen trochu pobledlý a stěžoval si na bolesti břicha. Druhé spektakulární selhání nastalo o 14 dní později, když po dalším pokusu o otrávení byli k Amínovi vysláni lékaři ze sovětské ambasády, která nebyla o atentátu informována. To už, ale došlo k výbuchům ve městě, kde zvláštní jednotka tajné služby vyhodila do povětří telefonní ústřednu a odřízla tak Kábul od zbytku světa. Následovaly další exploze na strategických místech, které uvedly sovětskou válečnou mašinérii do pohybu.
Elitní parašutisté okamžitě vyrazili do útoku proti palácové gardě. V tu chvíli si Vostrotin uvědomil, jak nevhodně je jeho jednotka na tuto akci vybavena. Sovětští výsadkáři útočili ve svých lehce pancéřovaných BMD-1 proti afgánským vojákům v obranných postavených vyzbrojeným kulomety, granátomety i tanky T-54.
„Kdyby došlo k zásahu nějakého našeho obrněného vozidla, znamenalo by to smrt celé osádky.“ – Valerij Vostrotin
Vostrotin dále tvrdí, že celá operace byla velmi špatně naplánovaná. Přestože KGB získala podrobný plán afgánské obrany, jednotlivé útočící jednotky nevěděly o přítomnosti ostatních spolubojovníků. Často mezi nimi docházelo k přestřelkám a i vostrotinova rota měla několik padlých v důsledku přátelské palby. Za těchto podmínek nešlo adekvátně koordinovat postup a v nepřehledné situaci došlo k mnoha zbytečným ztrátám. Mezi takto nešťastně padlými byl i velitel celé operace, plukovník Borajinov.
Přesto, 43 minut trvající akce splnila vytyčené cíle. Sovětům se podařilo zlikvidovat Amína a několik členů jeho rodiny. Následující den Rádio Kábul oznámilo svržení „imperialistického špióna“ a nástup nového vůdce Babraka Kermala. Do konce měsíce bylo do Afghánistánu přesunuto na 80 tisíc sovětských vojáků.
Vostrotin byl povýšen a později velel svým mužům ve slavné bitvě o kótu 3324, známé z ruského filmu ‚9. Rota‘. Za mimořádnou odvahu získal titul Hrdina Sovětského svazu.
Sovětské velení počítalo s tím, že prostá ukázka moci a dosazení spolehlivého Babraka Karmala tak nějak sama uklidní situaci a tím nadobro zabezpečí jižní hranici. Místo toho se Kreml pustil do dekádu trvající války proti Američany podporovaným mudžahedínům. Sovětská prestiž ve světě trpěla a americké propagandě pak už jen stačilo tvrdit, že sovětské Rusko je vlastně jen upadající supervelmocí, která si nedokáže poradit s bandou neposlušných ‚pastevců z hor‘. Sovětsko-afgánská válka, přezdívaná ‚sovětský Vietnam‘ je tak považována za jednu z příčin rozpadu SSSR. Zároveň tato válka uvrhla horskou zemi do bratrovražedných bojů, které i po vstupu USA do země v roce 2001 neutichají a trvají prakticky dodnes. Určitě stojí za zamyšlení, proč je Afgánistán někdy nazýván hřbitovem impérií.
„Afghánistán nám udělil neocenitelnou lekci, že politické problémy se nedají vyřešit silou. Je otázka, jestli jsme se poučili dostatečně,“ bývalý velitel sovětských vojsk v Afghánistánu Boris Gromov.
1 thought on “Operace Bouře 333 – aneb, když vám kola zhatí plány, pošlete tam výsadkáře”
Comments are closed.