(2 694 slov, doba čtení 14 minut)
Dnes si připomínáme Den boje za svobodu a demokracii a také Mezinárodní den studentstva – pro Čechy a Slováky svátky s dvojitým významem. V roce 1939, během německé okupace Československa, uzavřeli nacisté všechny vysoké školy, provedli razie mezi studenty, popravili devět studentských vůdců a dalších 1200 odvlekli do koncentračních táborů. O padesát let později, v roce 1989, byla na výroční připomínce těchto událostí brutálně potlačena studentská demonstrace příslušníky pohotovostních jednotek SNB. Tento zásah se stal jiskrou, která nakonec vedla k pádu totalitního režimu.
Připomínejme si tyto historické milníky a nezapomínejme na důležitost boje za svobodu. Nepodlehněme těm, kdo nám nabízejí jednoduchá, populistická řešení; jinak riskujeme, že o naši těžce vydobytou svobodu přijdeme. Svoboda není samozřejmostí – je to hodnota, kterou musíme neustále chránit a bránit.
Rusko se dnes v noci rozhodlo kompletně zahltit ukrajinskou protivzdušnou obranu při útocích na civilní a energetickou infrastrukturu napříč celou zemí. Výbuchy jsou hlášeny z celkem 11 oblastí. Podle ukrajinského ministra energetiky, Hermana Haluščenka, cílily ruské rakety a drony především na energetickou soustavu, která je před nadcházející zimou naprosto kritickým nástrojem. Jen od dnešní půlnoci bylo hlášeno na telegramovém učtu ukrajinského letectva na dvě stovky incidentů týkajících se ruských vzdušných úderů. Dnešní svodka uvádí, že z celkového počtu 210 vzdušných cílů (120 raket a střel, 90 sebevražedných dronů Šahed) mělo být sestřeleno minimálně 144 cílů (1 hypersonická protilodní střela 3M22 Zirkon; 7 balistických střel Ch-47M2 Kinžal; 85 střel s plochou dráhou letu Ch-101 Kalibr; 4 řízené střely Ch-22/Ch-31P; 4 střely s plochou dráhou letu Ch-59/69; 49 dronů Šahed).
Dnešní útok (a pravděpodobně i ty, které budou v nejbližší době bohužel následovat) jasně ukazuje ruskou ochotu přistoupit k mírovým jednáním. Bylo by do značné míry pochopitelné, pokud by toto množství munice dopadalo na frontové oblasti nebo do ukrajinského týla. Vzhledem k tomu, že hlavním ruským cílem jsou civilní infrastruktura a zejména přenosová soustava, jejichž zničení ohrožuje právě jen a pouze civilisty, se Rusko ani nesnaží naznačovat, že by se teroristickými útoky snažilo dosáhnout změn na bojišti. Jde tedy jen o vraždění Ukrajinců. Rusko nemá ochotu vyjednávat, tak jako ji nemají jiné teroristické organizace – těm se ovšem vesměs (ačkoliv se opravdu hodně snažily) nikdy nepodařilo povýšit terorismus na takovou státní úroveň.
Rozhodli jsme se záběry z dopadů ruské munice nezveřejňovat. Je jich k dispozici dost a kdokoliv si je může dohledat.
Neplecha v Rusku: Ruský kanál Dva Majora znovu zmiňuje, že ony krásné reporty z Kurské oblasti pokračují i tento týden, nemají však základ v realitě, což potvrzuje např. i ruský milbloger Wargonzo. Ruské velení má tendence podobné zprávy zveřejňovat dlouhodobě, a nevadí ani, když je dobytí určitého zmíněno i několikrát týdne.
Jako jeden z výše uvedených reportů se jeví i zpráva z ruského propagandistického kanálu o údajném odříznutí ukrajinských jednotek a vytvoření kotle kolem Olgovského lesa. Problém je, že v tomto prostoru již možná žádné ukrajinské jednotky nejsou, jak ukazují mapy ostatních milblogerů a dokonce ji nezmiňuje ani např. právě kanál Dva Majora. Vysvětlení této situace je nadmíru prosté – zpráva pochází z oficiální svodky ruského ministerstva obrany.
Geolokalizované záběry ukrajinských dronařů ze 13. listopadu potvrzují, že jsou ruské síly již ve vesnici a dochází zde k bojům, což potvrzuje zprávy, které jsme ten den nalezli a zveřejnili, neměli jsme však v té době ještě možnost je jednoznačně ověřit.
Ztráty techniky v oblasti Kurska se v důsledku ruských protiútoků postupně vyrovnaly. Z původního poměru 2 ku 1 ve prospěch Rusů na konci srpna a 1,5 ku 1 v polovině října jsou nyní ztráty na obou stranách téměř stejné: 315 kusů ukrajinské techniky proti 303 ruským ztrátám. Při bližším pohledu na konkrétní druhy techniky však vyplývá zajímavý trend. Rusové ztratili 37 tanků a 147 obrněných vozidel pěchoty (AFV), zatímco Ukrajinci přišli o 23 tanků a 102 AFV. Největší podíl ukrajinských ztrát však tvoří 143 vozidel pro přepravu pěchoty (IMV), která Rusové ztrácejí jen minimálně (19 kusů), což potvrzuje omezené nasazení této techniky na ruské straně. Jak upozornil analytický kanál Perun v jednom svém starším videu: „měnit své tanky a BMP za ukrajinské IMV a MRAPy není pro Rusy vůbec dobrý obchod“.
Charkovská situace: Vzhledem k tomu, že změny jsou na tomto úseku v posledních týdnech naprosto minimální, rozhodli jsme se jej z našich denních svodek vypouštět, pokud se neobjeví zásadní informace.
Severovýchodní fronta: Oleh Syněhubov, ředitel vojenské správy Charkovské oblasti informuje, že ve směru na Kupjansk probíhají boje kolem Piščaného, Kolisnykivky, Kruhljakivky a Zahryzového.
Přímo z Kupjansku nové ověřitelné zprávy nejsou. Některé ruské zdroje sice tvrdí, že se podařilo okupačním vojskům uchytit v průmyslové zóně na severovýchodě města, není však možnost tyto zprávy ověřit. Naproti tomu kanály jako Wargonzo tomuto úseku nevěnují prakticky žádnou pozornost. Z ukrajinské strany taky nové zprávy nepřicházejí.
V Ternách ukazují útoky ukrajinských dronů, že se bojuje přibližně v polovině vesnice. Žádné výrazné změny na frontě jsme nezaznamenali.
Bachmutská fronta: Severně od Časiva Jaru, u Kalynivky, ukazují dostupné záběry útoky Rusů na ukrajinské pozice, jinak se zde fronta prakticky nehýbe. Nové zprávy nejsou ani z města samotného, kde jsme mohli včera sledovat videozáběry okupačních vojáků sedících v budově až téměř na hranici Časiva Jaru a Žovtněva.
Více na jih Rusové útočí západně od Kliščijivky.
Doněcká fronta: Boje pokračují v centru Torecku na přibližně stejných místech, jako v předchozích dnech. Na jihu v předměstí Zabalka však okupanti pronikají poměrně hluboko, zatím se však zdá, že se obráncům zatím daří malé skupiny likvidovat. Složitost situace v Zablace a určité úspěchy okupantů naznačují kromě vizuálních zdrojů i někteří ukrajinští milblogeři.
Z pokrovského směru nemám příliš obrazových materiálů, ale kanály napojené na ukrajinské výsadkáře píší, že u Lysivky a západně od Novohrodivky ukrajinští obránci odrazili ruský útok a okupanti zde nepostupují.
Podle stejného kanálu se bojuje prý také o Zorju a Puškine a v obou vesnicích se mělo Rusům podařit obsadit některé pozice. Zde si budeme muset počkat na vizuální potvrzení, ale za nemožné to nepovažujeme. Pokud je tomu skutečně tak, ruské síly se dostávají na úroveň západního okraje Pokrovska a je tedy jen otázkou času, než se budou snažit rozlít nejen severním směrem za samotné město, ale také v jižním směru za Kurachové.
Na jižním křídle pak podle Deepstate okupanti postoupili v Berestkách. Na jihu této fronty jsme nezaznamenali žádnou změnu.
Ruský postup od Vuhledaru ilustrují záběry příslušníků 37. samostatné brigády námořní pěchoty, kteří útočí na ruskou pozici v remízku mezi vesnicemi Maksymivkou a Hihantem.
Boje mezi Maksymivkou a Hihantem (geolokalizace).
Jižní a Chersonská fronta jsou beze změn.
Diplomatické a politické události:
Americký prezident Joe Biden, dva měsíce před koncem svého mandátu, umožní ukrajinské armádě použít rakety dlouhého doletu ATACMS k úderům na území Ruska. Oznámily to New York Times s odkazem na americké úředníky. Podle jejich informací budou zbraně pravděpodobně použity nejprve proti ruským a severokorejským jednotkám v Kurské oblasti. Povolení k použití raket dlouhého doletu ATACMS, je reakcí na rozhodnutí Ruska nasadit severokorejské jednotky do války proti Ukrajině, uvedli zdroje NYT. Už dříve americký prezident povolil Ukrajině používat raketové dělostřelecké systémy HIMARS s dosahem přibližně 80 kilometrů pro údery na ruské jednotky na území Ruské federace. Američtí úředníci uvedli, že neočekávají, že povolení k použití ATACMS zásadně změní průběh války. Zdůraznili však, že toto rozhodnutí může být varováním pro Pchjongjang, aby neposílal další jednotky. Někteří američtí představitelé vyjádřili obavy, že údery raketami ATACMS na ruské území by mohly vyprovokovat Putina k použití síly proti Spojeným státům a jejich spojencům. Jiní naopak uvedli, že považují tyto obavy za přehnané. Francouzský list Le Figaro píše, že svolení k užití jejich střel dlouhého doletu daly Ukrajině i Francie s Velkou Británií.
Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski oznámil, že se příští týden ve Varšavě uskuteční klíčová jednání o válce na Ukrajině ve formátu „Výmarský trojúhelník plus“. Setkání se zúčastní diplomaté z Francie, Německa a dalších evropských zemí, včetně Ukrajiny a nové šéfky zahraniční politiky EU Kaji Kallasové. Sikorski zdůraznil, že žádná rozhodnutí týkající se Ukrajiny nebudou přijímána bez její přímé účasti, což potvrzuje zásadu spolupráce na úrovni evropské diplomacie.
Francie v rámci své podpory Ukrajině vycvičila a vybavila 155. samostatnou mechanizovanou brigádu, známou jako „Anna z Kyjeva“. Tato jednotka, čítající přibližně 4 500 vojáků, prošla intenzivním výcvikem ve Francii a byla kompletně vyzbrojena francouzskou vojenskou technikou. Mezi dodanou výzbroj patří 18 samohybných houfnic CAESAR, 18 obrněných vozidel AMX-10 RC a 128 obrněných transportérů. Podle dostupných informací by měla být brigáda připravena k nasazení do konce roku 2024. Některé zprávy naznačují, že Francie zahájila přepravu výzbroje této brigády na Ukrajinu.
Francouzská armáda vytvořila dva nové operační záložní prapory, čímž pokračuje v rozšiřování své záložní složky. K 31. srpnu 2024 disponovala armáda celkem 25 844 operačními záložníky, což je o přibližně 1 700 více než v předchozím roce. Plán do roku 2035, stanovený zákonem, počítá se zdvojnásobením počtu záložníků, přičemž v roce 2025 bude nutné naverbovat dalších 3 000 osob, aby byl tento cíl splněn. Nové prapory byly oficiálně zřízeny při příležitosti příměří z 11. listopadu 1918, což podtrhuje symbolický význam této iniciativy. Tento krok je součástí dlouhodobé modernizace a posílení francouzských ozbrojených sil.
Švédsko se připojilo k evropské iniciativě na společný nákup střel PAC-2 GEM-T pro systémy protivzdušné obrany Patriot, čímž se stalo pátým účastníkem dohody po Německu, Nizozemí, Španělsku a Rumunsku. Hodnota švédské zakázky činí více než 5 miliard švédských korun (přes 450 milionů USD) a smlouva byla uzavřena s agenturou NSPA, která koordinuje rámcovou dohodu z přelomu let 2023 a 2024. Střely bude vyrábět německý společný podnik COMLOG (RTX a MBDA Deutschland).
Německý Bundestag schválil nákup další várky řízených střel vzduch-vzduch Meteor pro Luftwaffe, které budou sloužit jako hlavní výzbroj stíhaček Eurofighter Typhoon. Tento třetí kontrakt v hodnotě přibližně 521 milionů eur navazuje na již dodané dvě série, které zahrnovaly 250 střel. Přesný objem nové objednávky nebyl zveřejněn, ale odhaduje se na 200–300 kusů. Střely Meteor, vyvinuté společností MBDA, jsou pokročilou zbraní s náporovým motorem a aktivním radarovým naváděním, umožňující zasahovat dynamické cíle na extrémní vzdálenosti bez ztráty manévrovatelnosti. Tato kapacita dává Luftwaffe významnou výhodu ve vzdušném boji, například proti ruským letounům třídy Su-27/30/35. Prezident MBDA Éric Béranger označil Meteor za nejúspěšnější projekt evropské obranné průmyslové spolupráce, který kombinuje špičkové technologie šesti zemí, a zdůraznil jeho roli jako klíčové zbraně pro vzdušnou převahu Eurofighterů.
Německé námořnictvo plánuje významné rozšíření své flotily, zahrnující nákup fregat třídy F127 a dalších ponorek třídy 212 CD (Common Design). Rozhodnutí o pořízení minimálně čtyř fregat F127 za 7,5 miliardy eur, které mají od roku 2034 nahradit fregaty třídy Sachsen, se očekává ještě letos. Kromě toho mají být pořízeny další čtyři ponorky třídy 212 CD, které doplní již zakoupené dvě ponorky tohoto typu za 2,79 miliardy eur, přičemž v provozu je již šestice ponorek třídy 212 A. Projekt nákupu probíhá ve spolupráci s Norskem, jež si objednalo čtyři ponorky 212 CD a plánuje pořídit další dvě. Dodávka německému námořnictvu je naplánována na rok 2032.
Dnes se podíváme pro změnu do Běloruska, a zaměříme se na to, jak se v této zemi daří pěstování brambor, ale i dalších zemědělských plodin. Na úvod je třeba zmínit, že zemědělství tvoří 7,2% běloruského HDP, pro srovnání je tato hodnota u ČR přibližně 2,5% a i u geograficky blízkého Polska činí tento podíl o něco více než 3%. Zemědělství je tak pro Bělorusko mnohem důležitější, než pro drtivou většinu evropských zemí.
Velké váhy se tak běloruskému zemědělství dostává i ze strany státní propagandy. Je třeba připomenout, že běloruský vůdce Alexandr Lukašenko byl za časů Sovětského Svazu ředitelem sovchozu (tedy státního zemědělského podniku), a za jeho vlády se poměry v běloruském zemědělství od těch sovětských příliš nezměnily. Výrazná je dodnes role kolektivních farem, které odpovídá za přibližně 80% celkové zemědělské produkce.
Velký význam zemědělské půdy je patrný i v tom, že změnu z orné půdy například na stavební plochu schvaluje v Bělorusku přímo Lukašenko nebo jeho administrativa (pro srovnání, v ČR je vyjmutí z půdního fondu v kompetenci jednotlivých obcí).
Co se týče zemědělské produkce jako takové, v posledních letech se v Bělorusku velmi rozvíjí pěstování řepky olejky a její zpracování, to tvoří největší zemědělský exportní artikl. Z druhé strany se v Bělorusku příliš nedaří pěstování obilí, to je třeba každoročně importovat, a to primárně z Ruska. Brambory, které jsou někdy považovány za typickou běloruskou plodinu, se zde začaly ve velkém pěstovat až po konci Druhé světové války jako potrava chudých, a i dnes jsou brambory pěstovány pouze na 3 až 4% zemědělské půdy.
Schopnost exportu zemědělské produkce při malé efektivitě státem řízeného zemědělství je ale dosahována velmi nízkým platovým ohodnocením, což ve výsledku vede k tomu, že se běloruské vesnice vylidňují a zemědělský sektor se potýká se stále větším nedostatkem pracovníků. Obor se také potýká s množstvím korupčních kauz, které jsou pravidelně odsuzovány v běloruských státních médiích.
Situace v běloruském zemědělství tak odráží celkový obraz běloruské ekonomiky. Absence a nechuť k reformám (v Bělorusku nikdy neproběhla privatizace velkých státních podniků) spolu s nízkou efektivitou státem řízených podniků neumožňuje Bělorusku žádný znatelnější ekonomický růst a celé Bělorusko se začíná stále více podobat skanzenu, v posledních letech i s náznaky propagandy ve stylu Severní Koreje.
Situace na Blízkém východě:
Dnes se na severu Izraele rozezněly sirény poté, co bylo na oblast horní a západní Galileje a Haifské zátoky vypáleno přes 35 raket a tři drony. Izraelské letectvo a protivzdušná obrana většinu těchto hrozeb zneškodnily nad severní částí země, přičemž zbytek dopadl do neobydlených oblastí. Útok si vyžádal jednoho lehce zraněného, zatímco škody na majetku nebyly hlášeny. Na jihu Izraele byly sirény aktivovány v oblastech kolem měst Javne a Nes Ziony. V této oblasti byl hlášen dopad dronu ve farmářské oblasti, kde způsobil pouze minimální škody. Tento útok se obešel bez zranění.
Izraelské letectvo (IAF) dnes provedlo sérii náletů na libanonské hlavní město Bejrút, zaměřených na infrastrukturu a zázemí Hizballáhu, obvykle lokalizované ve čtvrti Dahíja kde bylo zasaženo 6 cílů. Během náletu byla ve čtvrti Ras al-Naba zasažena budova syrské strany Ba’ath, kde se nacházel Mohammed Afif, hlavní tiskový mluvčí a vedoucí mediálního oddělení Hizballáhu. Afif při útoku zahynul. Na rozdíl od předchozích náletů, kdy izraelské letectvo předem vydávalo varování civilistům, aby se evakuovali, toto bombardování proběhlo bez předchozího upozornění. Podle IDF to mělo zajistit, že Afif nebude mít možnost uniknout. Tento útok tak představuje výraznou odchylku od obvyklého vzorce izraelských operací ve čtvrti Dahíja, známé jako bašta Hizballáhu.
Během bojových operací v pásmu Gazy byli v noci ze soboty na neděli a během dneška zabiti tři vojáci izraelské armády (IDF) z Kfirské brigády při střetu s bojovníky Hamásu. Mezi padlými jsou kapitán Yogev Pazzi a seržanti Noam Eitan a Idan Keinan. Všichni tři vojáci zahynuli při bojích ve městě Bejt Lahíja
Dnešní Třešnička™ bude o návratu ke kořenům, nostalgii po impériu a snahou o „sjednocení“ Slovanů pod ruskou taktovkou. Toto vše znovu zaznívá v článku ruského autora na serveru Argumenti.ru. Podle této grandiózní vize by se Rusko mělo opět stát vůdcem „Slovanského svazu“ a čelit expanzi USA. Slované totiž prý tvoří kulturně i historicky spřízněné národy, které by měly táhnout za jeden provaz. Ale teď trochu reality check: z navrhované jednoty zůstaly jen trosky, které si Rusko jako vždy samo podkopalo. Většina slovanských států – včetně Polska, Česka, Slovenska či Bulharska – už dávno pochopila, že být „bratrem” Ruska znamená jen vazalství. A když se autor rozohní o „harmonii a bratrství,“ nelze si nevzpomenout na „harmonii”, kterou Rusko přineslo svým „bratrům” třeba v roce 1968 k nám, či v letech 1953, 1956, 1980 našim sousedům. Proč tolik států hledá ochranu v NATO a Evropě? Protože jakákoli představa „ruského sjednocení“ začíná a končí tanky. A záměr „převychovat“ tyto země, aby přijaly linii Kremlu, zní spíš jako pohádka pro děti, které ještě neměly dějepis. Ale jestli něco tato myšlenka přináší, je to určitě dobrý materiál pro ironické úvahy – a učebnice politologie o tom, jak geopolitické sny rychle narazí na realitu. Takže, bratři a sestry, spojme se! Ale rozhodně ne pod vlajkou ruského impéria – děkujeme, to už tady bylo.
Pomoci nám s naší tvorbou můžete malým příspěvkem na kávu, nebo si předplatit Patreon a podporovat nás dlouhodobě.
Děkujeme všem, za jakýkoliv příspěvek, moc si toho vážíme.
