Žoldáci z neonacistického praporu Rusič poblíž Charkova, březen 2022
Ruští žoldnéři plní za posledních pár let v různých vojenských dobrodružstvích Kremlu čím dál tím důležitější roli. Průkopníkem je v tomto směru „Slovanský sbor“, který se účastnil tažení v Sýrii. Netrvalo však dlouho a na scéně se objevili „muzikanti“ ze žoldnéřské skupiny Vagner, která se stala v podstatě synonymem pro ruské nájemní válečníky. Vágnerovci, ač se jedná o soukromou firmu s nezávislou sítí náborářů, zůstávají zcela závislí na ruské vojenské infrastruktuře a vybavení. Ještě před invazí na Ukrajinu se ruské Ministerstvo obrany pokusilo o nábor žoldáků přes tuto skupinu. Ten probíhal bez její pomoci a ministerstvo tak vlastně jen využilo “značku” Vagner. I když došlo k jistému přílivu nových bojovníků, krok si vynutil snížení náborových standardů a výsledkem bylo i zhoršení bojeschopnosti skupiny.
Takto naverbovaní žoldáci Vagner Group dorazili na frontu na Ukrajině až koncem března 2022. Jedním z vysvětlení k tomuto postupu je pomalý úpadek vlivu majitele skupiny, Jevgenije Prigožina, na vnitřní kruh okolo Vladimíra Putina. Prigožin totiž veřejně kritizoval některé důležité lidi, včetně ministra obrany Sergeje Šojgua. Nemilost z velké části vyloučila samotnou skupinu Vagner z počátku ostrých bojů na Ukrajině a omezila její působení na přibližně 300 mužů. Ruská armáda a další žoldnéřské skupiny si však v průběhu války vedly na bojišti tak špatně, že Moskva nakonec Vagnerovce povolala a Prigožin se tak vrátil do prezidentovy přízně. Toto pomyslné žoldácké vakuum ale dalo šanci jiným hráčům, kteří neváhali a situace naplno využili.
V prvních týdnech invaze byla většina ruských žoldáků bojujících na Ukrajině soustředěna do soukromé vojenské společnosti s názvem „Redut“. Jednalo se o stovky bojovníků, kteří byli narychlo zformováni do jednotek a odesláni do boje. Pro tento účel Redut rekrutoval bývalé vojáky a důstojníky, kteří byli v průběhu let z nejrůznějších důvodů uvedeni na černou listinu – muže, kteří byli často v pohovorech odmítnuti nebo propuštěni kvůli nekázni. Jedním z těchto rekrutů byl Ivan Michejev, bývalý armádní důstojník a člen několika krajně pravicových hnutí, který se stal velitelem Redutu na Ukrajině. V prvních dnech invaze přešla Michejevova skupina přes Bělorusko na Ukrajinu a zamířila do Kyjeva. Kvůli špatné komunikaci se téměř okamžitě žoldnéři dostali pod palbu spřátelených ruských jednotek a utrpěli těžké ztráty. Sám Michejev byl vážně zraněn a převezen zpět do Ruska, kde zemřel na operačním stole na krevní sraženinu o tři týdny později.
Skupina Redut je zcela pod kontrolou ruského ministerstva obrany a velitelství skupiny se nachází ve městě Kubinka, kousek od Moskvy, což je zároveň základna 45. brigády specnaz. Podle všeho se o fungování žoldnéřské skupiny stará právě personál zvláštních jednotek. Poté, co ztráty prakticky vyřadily Redut z bojů, shromáždilo ruské ministerstvo obrany skupinu znovu na základně v Kubince. Tentokrát armáda vyzvala přeživší žoldnéře, aby podepsali krátkodobé smlouvy na oficiální službu v ozbrojených silách. Ale “vstřebání” mužů z Redutu do armády příliš nepomohlo, neboť ačkoli mnoho bojovníků ochotně podepsalo, práce přímo pro ministerstvo obrany nezajistila lepší fungování mužstva. Po stažení od Kyjeva a přeložení na Donbas měla skupina vysoké ztráty, aniž by dosáhla jakýchkoli hmatatelných výsledků. Kromě nevalné efektivity jinde na frontě se žoldáci z Redutu společně s vojáky 35. gardové motostřelecké brigády účastnili pokusu o překročení řeky Severní Doněc, který se odehrál 11. května. Ten zdecimovalo ukrajinské dělostřelectvo a operace byla po řadě neúspěchů nakonec zcela odvolána.
I přes velké ztráty má Redut ve válce na Ukrajině stále své zastoupení. V současné době působí v oblasti Donbasu minimálně dva oddíly, každý po 200 mužích, a oba vedou bývalí velitelé skupiny Vagner. Na jaře, snad kvůli řešení mizerných bojových výkonů ruských pravidelných jednotek a žoldnéřů z „černé listiny“, nařídilo ministerstvo obrany skupině Vagner, aby přesunula na Ukrajinu většinu svého mužstva, které tehdy operovalo v několika Afrických státech, v Sýrii a Libyi.
Dne 16. dubna 2022 zveřejnil poslanec Státní dumy Vitalij Milonov fotografii společně s Jevgenijem Prigožinem. Oba muži byli v maskovacích uniformách a s úsměvem pózovali před školou v Pervomajsku, v ukrajinské Luhanské oblasti. Jen pár mil na východ odtud bojovali Prigožinovi žoldáci, aby dobyli Popasnou. To se jim podařilo o více než měsíc později a zařídili tak nejdůležitější průlom ukrajinských obranných linií v průběhu války. V tomto období ruská armáda používala žoldnéře z Vagnerovy skupiny jako svou hlavní údernou pěší sílu na Ukrajině a přiřazovala je k standardním armádním jednotkám. Tato situace nastala hlavně kvůli zničujícím ztrátám ruských výsadkářů u Kyjeva, námořní pěchoty u Mariupolu a při dobývání Chersonské oblasti. To však mělo za následek také nemalé ztráty mezi žoldnéři.
Ztráta zmíněné Popasné, která leží na kopci znamenala, že mohlo ruské dělostřelectvo začít ostřelovat Severodoněck, Lysyčansk, Svitlodarsk a Bachmut a nakonec vedla k vyklizení Severodoněcku a Lysyčansku. Díky dobytí Popasné nyní Prigožinova cena u Vladimira Putina prudce stoupla, a množí se zprávy, že je cateringový magnát součástí prezidentova „užšího kruhu“ rádců. Prigožin za své zásluhy obdržel Zlatou hvězdu a čestný titul Hrdina Ruska. Nejde však jen o dobytí Popasné; nábor bojovníků prostřednictvím soukromých žoldnéřských společností slouží jako forma „tajné mobilizace“, která Kremlu umožňuje shromáždit vojáky, aniž by se musel bát negativního dopadu na domácí politiku.
Skrytá mobilizace totiž probíhá v mnohem větším rozsahu, než se může na první pohled zdát. Počínaje jarem začaly regiony po celém Rusku získávat vojáky, aby mohli vytvořit „dobrovolnické prapory“ pro boj na Ukrajině. Prapory se objevily například v Čečensku, Tatarstánu, Baškirsku, Permu, Kirově a Nižném Novgorodu. Ruská federace zahájila rozsáhlé snahy o vytvoření dobrovolnických praporů v 85 „federálních subjektech“ (nebo regionech), které tvoří federaci. Nábor pro některé dobrovolnické prapory začal už v červnu, většina z nich však začala vznikat v červenci. Každý dobrovolnický prapor bude podle dostupných informací tvořit asi 400 mužů ve věku od 18 do 60 let. Rekruti za sebou nemusí mít předchozí vojenskou službu a před nasazením na Ukrajinu absolvují pouze třiceti denní výcvik. Nově rekrutování dobrovolníci budou tvořit jednotky motorizované pěchoty, námořní pěchoty, tankové jednotky, ale zájem je i o specialisty přes komunikační techniku a logistiku.
Připomínáme, že tato forma „skryté mobilizace“ umožní ruské federaci nahrazovat ztráty utržené v bojích na východě Ukrajiny, je však jisté, že se nejedná o nejlevnější řešení problému. Zdá se, že ruské ministerstvo obrany bude dobrovolníkům vyplácet měsíční platy, zatímco jednotlivé správní oblasti Ruska budou vyplácet nástupní prémie. Bojovníci si tak měsíčně přijdou na stejné peníze, jako plnohodnotní vojáci ruských ozbrojených sil nasazených na Ukrajině a zároveň dostanou nástupní příplatek ve výši 200 000 rublů. Takto by mělo postupně vzniknout 85 praporů po 400 mužích, což by do boje přivedlo dalších 34 tisíc dobrovolníků. Dobrovolníci také získají kromě mzdy a prémií status veterána a z toho plynoucí výhody, což je příslib, který bude zatěžovat rozpočet Ruské federace další desítky let do budoucna. Cena je tak velmi vysoká, vezmeme-li v úvahu, že dobrovolníci absolvují pouze 30 dní výcviku. Tento krok pravděpodobně vyprodukuje „vojáky“ nižší kvality, než běžný nábor v ruské armádě za ceny blížící se cenám za profesionální vojáky. Tento proces navíc zcela vymazal hranici mezi skupinami žoldáků, běžnými jednotkami a „dobrovolníky“.
