(2 216 slov, doba čtení 12 minut)
Poslechněte si tento článek
V noci na 24. ledna provedly ruské síly rozsáhlý kombinovaný vzdušný útok proti Ukrajině, při němž bylo nasazeno celkem 396 prostředků vzdušného napadení, včetně dvou střel Zirkon odpálených z okupovaného Krymu, dvanácti střel Ch-22 a Ch-32 ze vzdušného prostoru Brjanské oblasti, šesti balistických střel Iskander-M a raket systému S-300, jedné střely Ch-59 nebo Ch-69 a 375 útočných bezpilotních prostředků různých typů, především Šáhed, dále Gerbera a Italmás (Upolín), které startovaly z ruských oblastí Kursk, Orel, Millerovo, Šatalovo a Brjansk a z okupované části Doněcké oblasti, přičemž přibližně 250 dronů tvořily stroje typu Šáhed. Hlavním směrem útoku byla Kyjevská oblast, přičemž zvláštností tohoto úderu bylo zapojení ruského strategického letectva s raketami Ch-22 a Ch-32 proti hlavnímu městu. Ukrajinská protivzdušná obrana za podpory letectva, jednotek PVO, prostředků radioelektronického boje, bezpilotních systémů a mobilních palebných skupin do 9 hodin ráno zneškodnila celkem 372 cílů, konkrétně 15 raket a 357 bezpilotních prostředků. Zásahy dvou raket a 18 útočných dronů byly zaznamenány na 17 místech, na dalších 12 lokalitách dopadly trosky sestřelených dronů, přičemž informace o čtyřech nepřátelských raketách se nadále upřesňují a v ukrajinském vzdušném prostoru se v době zveřejnění hlášení stále nacházelo několik dalších nepřátelských bezpilotních prostředků.
Během masivního nočního útoku na Kyjev ruské síly nasadily strategické bombardéry s protilodními raketami Ch-22 určenými primárně k ničení svazů letadlových lodí a použily je proti objektům kritické infrastruktury, což podle mluvčího ukrajinského letectva Jurije Ihnata představuje bezprecedentní eskalaci. Rusko podle něj tyto rakety dlouhodobě nepoužívalo, přičemž jejich bojová hlavice o hmotnosti téměř jedné tuny a balistický závěrečný letový profil z nich činí extrémně obtížně zachytitelné cíle, které jsou schopny spolehlivě ničit pouze americké systémy protivzdušné obrany Patriot. Při útoku bylo na Kyjev vypáleno dvanáct raket Ch-22 nebo modernizovaných Ch-32, z nichž se ukrajinské obraně podařilo sestřelit devět, zatímco dvě zasáhly kritickou infrastrukturu. Ihnat upozornil, že útoku předcházelo přesunutí bombardérů Tu-22M3 z ruského Dálného východu na základny blíže k Ukrajině, což umožnilo přímý úder na hlavní město. Celkově Rusko od začátku války použilo proti Ukrajině více než čtyři sta těchto raket, z nichž bylo dosud zničeno pouze dvanáct.
Asymetrická dronová válka se na frontě dostává do fáze, kdy je stále zřetelnější posun iniciativy. Zatímco Rusko postupně rozšiřuje kontrolované území tlakem podél linie dotyku, bezpilotní prostředky čím dál více využívá k působení v operační hloubce, nikoli jen k přímé podpoře útoků. Ukrajinské síly zůstávají výrazně soustředěny na úzký pás fronty, kde drony plní především okamžité taktické úkoly, zatímco systematické údery na logistiku, velitelská stanoviště a zázemí ruských jednotek zatím nedosahují potřebného rozsahu. Paradoxně tak koncept, který byl dříve demonstrován ukrajinskou stranou, tedy využití dronů jako nástroje formování tempa a hloubky boje, dnes uplatňují důsledněji ruské síly. Ty pomocí dronů loví zásobovací trasy, potlačují pohyb hluboko za frontou a vytvářejí trvalý tlak v celém operačním prostoru. Ukrajinská armáda naráží na limity dané dostupností prostředků, koordinací, rychlostí cílování i zapojením dronů do širšího systému velení, což omezuje schopnost přetavit taktické úspěchy do dlouhodobého operačního efektu. Dronová válka tak z ukrajinské strany často zůstává reaktivní, účinná při lokálním zpomalování postupu, ale zatím nedostatečná k narušení samotné struktury ruských operací. V tomto prostředí už kontrola nízkých výšek není otázkou počtů, ale především doktríny, integrace a schopnosti vyvíjet tlak do hloubky bojiště, nikoli pouze bránit bezprostřední frontovou linii.
Bělgorodský, Sumský a Kurský směr jsou dnes beze změn.
Charkovská situace: V charkovské oblasti pokračovaly boje u Prilipek, okupanti se dostali do Symynivky a bojovalo se také u Vovčanských čutorů, směrem na Nesterné a u Ambarného.
Severovýchodní fronta: V kupjanském sektoru se okupanti pokoušeli postoupit směrem k Petropavlivce.
V lymanském sektoru se bojovalo u Tverdochlebového, Novoselivky, Drobyševého, Stavek a Toreckého, dále směrem k Lymanua u Jampilu a Dibrové.
Ve slavjanském sektoru došlo ke střetům u Siversku.
Bachmutská fronta: V kramatorském směru se bojovalo směrem k Nykyforivce a u Minkivky.
Doněcká fronta: V kosťantynivském sektoru okupanti postupovali u Předtečiného a Stupoček a útočili u Pleščijivky, Kosťantynivky a Kleban-Byku, dále směrem na Stepanivku a Illinivku, u Rusyn Jaru a Sofijivky.
V pokrovském sektoru probíhaly střety směrem na Nový Donbas, u Dorožného, směrem na Bilické, u Sucheťského, Rodynského a Krasného Lymanu, v Pokrovsku, severně od Kotlyného a Udačného, u Molodeckého, dále směrem na Novopavlivku a u Filije.
V oleksandrivském sektoru se bojovalo u Ivanivky, směrem na Oleksandropil, u Zlahody a směrem na Nové Záporoží.
Jižní fronta: V huljajpilském směru pokračovaly střety u Solodkého, Varvarivky a Zeleného, dále ve směru na Svjatopetrivku a u Huljajpilu.
V orichivském směru Rusové provedli útok směrem na Pavlivku.
Chersonská fronta je nadále beze změn.
Prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj uvedl, že jednání v Abú Zabí se soustředila na možné parametry ukončení války, rozhovory označil za konstruktivní a potvrdil, že druhá fáze je plánována na příští týden. Podle něj strany diskutovaly především o mechanismech zajištění reálné bezpečnosti, přičemž Ukrajina klade důraz na nezbytnost amerického monitoringu a kontroly procesu ukončení konfliktu. Zelenskyj zároveň uvedl, že vedoucí delegací se dohodli informovat své vlády o jednotlivých aspektech jednání, zatímco vojenští zástupci vymezili okruhy otázek pro další setkání, přičemž Ukrajina je připravena pokračovat v dialogu. Jednání se účastnili političtí a vojenští představitelé Ukrajiny, Spojených států a Ruské federace, kdy ukrajinskou delegaci tvořili mimo jiné Rustem Umerov, Kyrylo Budanov, Andrij Hnatov, Davyd Arachamija, Serhij Kyslycja a Vadym Skibickyj, americkou stranu zastupovali Steve Witkoff, Jared Kushner, Dan Driscoll, Alex Grynkewich a Josh Grunbaum a ruskou stranu reprezentovali zástupci vojenské rozvědky a armády.
Skupina Naftogaz v tomto týdnu zvýšila dovoz elektřiny z Evropy s cílem stabilizovat situaci v ukrajinské energetické soustavě, a to na základě rozhodnutí vlády, přičemž podle předsedy představenstva NAK Naftogaz Ukrajiny Serhije Koreckého nyní objem importované elektřiny pokrývá více než 50 procent potřeb všech podniků skupiny, což umožnilo uvolnit odpovídající kapacity pro domácí spotřebitele. Opatření přichází v době pokračující energetické krize, kdy ruské síly od začátku aktuální topné sezony provedly nejméně 256 útoků na energetickou infrastrukturu, což po sérii masivních úderů vedlo k zavedení režimu mimořádné situace zahrnujícího mimo jiné úpravy vycházení a prodloužení školních prázdnin.
Americký prezident Donald Trump označil britské vojáky, kteří zahynuli nebo byli zraněni během války v Afghánistánu, za jedny z nejlepších a ve svém příspěvku na sociální síti Truth Social zdůraznil historicky silné pouto mezi Spojenými státy a Velkou Británií, když připomněl smrt 457 britských příslušníků ozbrojených sil, což představuje výrazný kontrast k jeho dřívějším výrokům zpochybňujícím roli spojenců a jejich ochotu stát po boku USA v rámci NATO. Tyto výroky vyvolaly kritiku ve Spojeném království, včetně odsouzení ze strany premiéra Kira Starmera, který je označil za urážlivé, a reagoval na ně také princ Harry, jenž byl dvakrát nasazen v Afghánistánu a upozornil na trvalé dopady konfliktu na rodiny padlých a nutnost mluvit o obětech s respektem. Debata znovu otevřela otázku aliančních ztrát v afghánské válce, v níž celkově zahynulo přibližně 3500 vojáků zemí NATO, z toho 2456 Američanů a 457 Britů, přičemž některé evropské státy s výrazně menší populací, například Dánsko, nesly v relativním vyjádření srovnatelně vysoké ztráty.
Dnes se zaměříme na to, v jakém stavu se v současném Rusku nachází trh s nemovitostmi. Ten se sice potýká s malým zájmem kupců (za minulý rok nebylo prodáno přibližně 80 000 000 metrů čtverečních obytné plochy, což činí přibližně 40% nově vybudované obytné plochy, nabízené k prodeji), vidíme ale, že zde nepracují obvyklé tržní mechanismy, tedy že pokles zájmu nevyvolává pokles cen nemovitostí.
Je to primárně způsobeno monopolizací developerského trhu v Rusku. V každé oblasti je aktivní obvykle pouze jedna nebo několik málo developerských společností, které mají silné vazby jak na lokální administrativu, tak i na bankovní sektor, který má díky tomu také monopolní postavení, diktuje podmínky poskytnutých hypoték i celkovou cenovou politiku developerů.
V důsledku toho tak ceny nových nemovitosti ani za současných podmínek neklesají, a kupec má možnost získat zvýhodněnou hypotéku (která je dnes přístupná téměř výlučně jen pro mladé rodiny, možnosti získání zvýhodněné hypotéky byly v minulém roce výrazně omezeny) pouze skrze developera, která má již uzavřenu předchozí dohodu s bankou. Kupec má samozřejmě možnost požádat o hypotéku přímo banku, ale v tom případě bude mít k dispozici pouze hypotéky s komerční sazbou, tedy v současné době v Rusku okolo 20%.
Takto vysoký úrok hypotéky je pro drtivou většinu ruské populace neakceptovatelný, což znamená, že se kupující podvolí nákupu za vyšší cenu s hypotékou zprostředkovanou developerem. Toto schéma je velmi ziskové jak pro banky, jimž je rozdíl oproti komerční úrokové sazbě kompenzován rozpočtovou dotací, tak i pro developery, kterým umožňuje stále prodávat nemovitosti za vysoké ceny.
Oběťmi tohoto postupu jsou jak kupující, kteří nemají při nákupu nové nemovitosti jinou alternativu, než ji získat od monopolního developera, ale také státní rozpočet – současná politika má totiž své hlasité zastánce nejen v lokálních administrativách, ale i ve federální vládě, neboť pro všechny tyto zastánce představuje možnost snadného přivýdělku díky odvedenému podílu, a starost o osobní prospěch u těchto úředníků vždy vítězí nad starosti o veřejné prostředky, tedy v tomto případě státní rozpočet.
Izrael: Izraelské letectvo (IAF) dnes na severu Pásma Gazy zasáhlo osoby, které podle armády překročily příměrovou linii, pokládaly výbušniny a bezprostředně ohrožovaly izraelské vojáky. IDF uvedlo, že šlo o palestinské militanty, kteří byli zlikvidováni s cílem odstranit hrozbu. Palestinská média však informovala, že při dronovém útoku zahynuli dva chlapci ve věku 14 a 15 let, kteří podle těchto zdrojů sbírali dřevo poblíž nemocnice Kamal Adwan na území kontrolovaném Hamásem.
Sýrie: Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) obnovil činnost v táboře al-Hól a znovu zahájil dodávky chleba, které byly poslední tři dny přerušeny. Podle agentury AFP by obnovená humanitární pomoc měla přispět ke stabilizaci zásobování potravinami v táboře.
Izraelská armádní hlídka složená z pěti vozidel vstoupila do města al-Rafíd na jihu venkovské oblasti provincie Kunejtra. Podle dosavadní praxe může jít o krátkodobé zřízení kontrolního bodu a sběr informací, oficiální důvod přítomnosti však nebyl oznámen.
Spojené státy mezitím tlačí na urychlené předání vězňů z řad Islámského státu (IS) v souvislosti s rostoucím napětím mezi syrskou vládou a Syrskými demokratickými silami (SDF). Americký představitel varoval, že případné pokračující střety by mohly ohrozit americké jednotky v terénu a dále destabilizovat situaci. Washington chce proces předání dokončit „během dnů, nikoli týdnů“, další podrobnosti však nezveřejnil. Velitelství amerických sil současně pracuje na snížení napětí mezi Damaškem a SDF a podporuje jednání o integraci sil SDF do struktur syrského státu.
Zástupkyně Autonomní správy severní a východní Sýrie Ilham Ahmad k situaci v Kobani a na severu země uvedla, že upřednostňují diplomatické řešení, ale jsou připraveni i k boji.Na okraj města Hasaka mezitím dorazily rozsáhlé posily syrské armády. Syrské ministerstvo zahraničí popřelo zprávy o prodloužení lhůty stanovené pro SDF a jednotky vnitřní bezpečnosti provincie Aleppo zahájily rozmístění v okolí města Ajn al-Arab (Kobani).
Pákistán: Při výbuchu na svatbě v pákistánském městě Dera Ismail Khan zahynulo pět lidí a více než deset dalších bylo zraněno. Sebevražedný atentátník odpálil nálož připevněnou k tělu během tance hostů. Policie uvedla, že exploze byla natolik silná, že z útočníka zůstaly pouze identifikační ostatky, na jejichž základě se nyní snaží zjistit jeho totožnost. Mezi oběťmi byl i Nur Alam Mehsud, vůdce provládní milice známé jako „Mírový výbor“, který byl označován také jmény Vahidulla Džigri Mehsud nebo přezdívkou „dobrý Tálib“, používanou v místním kontextu pro bývalé povstalce spolupracující s vládou. V minulosti patřil k blízkým spolupracovníkům někdejšího vůdce pákistánského Tálibánu (TTP) Hakímulláha Mehsuda. V roce 2015 však kvůli vnitřním sporům skupinu opustil a vzdal se úřadům. O rok později založil protitálibánskou milici, která se mimo jiné zaměřovala na deradikalizaci bojovníků. Podle pákistánských úřadů byl pravděpodobným hlavním cílem útoku právě Nur Alam Mehsud. K odpovědnosti za atentát se zatím nikdo nepřihlásil, podezření však směřuje na pákistánský Tálibán (TTP).
Dnešní Třešnička™ je o prvním výročí s Donaldem Trumpem, roce, který utekl jako voda, jenže po něm zůstal hlavně mokrý flek a otázka, co se vlastně stalo. Stalo se toho hodně a zároveň vůbec nic. Trump zvládl dokonale zamotat hlavy dezolátům po celém světě, včetně Kremlu, jen zřejmě nepočítal s tím, že tím zároveň poněkud probudí Evropany z geopolitického spánku. Rozbil americký světový řád, aniž by kdokoli pochopil proč, a teď se ho snaží nahradit trumpovým, pozlaceným, s ochrannou známkou a návodem k použití psaným fixou. Sliboval zlatý věk, pivo zadarmo a fotbal každej den, ale místo toho dostal Ameriku na okraj občanské války. Neukončil ani jednu skutečnou válku, zato si za osm vymyšlených vybrečel morální zlato. Tvrdil, že je lidový a zatočí s elitami, ale kromě hromadění pozlacených krámů začal budovat kult osobnosti, nad kterým by i Goebbels uznale kývl hlavou. Do Arktidy chtěl zavléct invazní pinguíny a spojence nakonec nenapadl, což se dnes už skoro počítá jako úspěch. Hrozí třetí světová válka víc než před rokem? Nepochybně. Je v tomhle textu dost zlata? Samozřejmě že ne. Je to wake up call pro EU? Možná. Poučíme se z toho? Skoro jistě ne.
Válka na Ukrajině nezanechala následky jen na frontových liniích. Zasáhla i děti – ty, které přišly o domov, o bezpečí, a často i o zdraví. Některé z nich utrpěly fyzická zranění, jiné se potýkají s dlouhodobými psychickými následky života ve válce. Pomoc v takových případech musí být cílená, promyšlená a dlouhodobá.
Ve spolupráci s nadačním fondem Future for Ukraine proto podporujeme projekt Rehabilitace dětí, který pomáhá malým pacientům projít procesem uzdravení – fyzického i psychického. Program zajišťuje nejen samotnou léčbu, ale také dopravu, ubytování, pojištění i administrativní podporu pro děti a jejich doprovod.
Přispět můžete zde: https://futureforukraine.eu/donations/rehabilitace-deti/
Pomoci nám s naší tvorbou můžete malým příspěvkem na kávu, nebo si předplatit Patreon a podporovat nás dlouhodobě.
