(2 360 slov, doba čtení 12 minut)
Poslechněte si tento článek. Nastavení rychlosti čtení najdete pod ikonou tří teček.
V noci na 30. května provedlo Rusko další kombinovaný úder proti Ukrajině, při němž nasadilo balistickou raketu Iskander-M z Brjanské oblasti, šest střel s plochou dráhou letu Ch-101 z Vologodské oblasti a 290 útočných bezpilotních prostředků typů Šáhed, Gerbera, Italmás a imitátorů Parodija. Útok byl veden z více směrů včetně ruského území a okupovaného Krymu a zasáhl severní, východní, centrální i jižní část země. Podle předběžných údajů bylo do 9:00 zneškodněno celkem 284 vzdušných cílů, konkrétně pět střel Ch-101 a 279 bezpilotních prostředků. Bylo zaznamenáno devět zásahů útočnými drony na sedmi lokalitách a dopady trosek na dalších deseti místech. Dvě rakety (jedna balistická a jedna řízená) podle dostupných informací nedosáhly svých cílů, jejich osud je předmětem upřesnění.
Ukrajinské síly provedly v noci také úder na areál leteckého závodu v Taganrogu, kde byly zasaženy dva letouny Tu-142. Podle analýzy dostupných dat se jednalo o stroje verzí Tu-142MR a Tu-142MK, které byly dlouhodobě odstaveny a nacházely se ve skladování minimálně od roku 2011. Cílem úderu byl objekt spojený s údržbou a potenciální obnovou letecké techniky. Zasažené stroje nebyly podle dostupných informací v aktivní službě.
Satelitní snímky podle skupiny Dnipro OSINT potvrdily zásah ukrajinských dronů na ruskou přečerpávací stanici ropných produktů Vtorovo ve Vladimirské oblasti, přibližně 700 kilometrů od ukrajinských hranic. Útok v noci z 23. na 24. května zničil čerpací stanici a přilehlé technologické vybavení, poškodil nádrž i technickou estakádu. Objekt patří společnosti Transněfť – Verchnaja Volga a je součástí trasy Vtorovo–Tuma–Rjazaň, která zajišťuje přepravu nafty a leteckého paliva směrem k Rjazani i moskevskému okružnímu produktovodu. Stanice má význam také pro projekt Sever, určený k exportu ruské nafty přes Baltské moře.
Přechod ukrajinské armády na sborovou strukturu už přináší konkrétní výsledky. Nové uspořádání výrazně zlepšilo komunikaci mezi brigádami, omezilo vznik mezer mezi jednotlivými úseky fronty a dalo všem jednotkám začleněným do 1. sboru přístup ke společným prostředkům na úrovni sboru, tedy k výcviku, logistice i specializované podpoře. Právě robustnější velení a řízení na úrovni sboru navíc umožnilo plynulejší spolupráci s dalšími složkami v rámci celé oblasti odpovědnosti. Současně nevzniklo jen nové velení na papíře, ale i reálná struktura schopná samostatného fungování, včetně dělostřelecké brigády, útočného pluku, oddílu speciálních sil, ženijního pluku, zdravotnického praporu a několika logistických a zásobovacích praporů. Důležité také je, že sbor si buduje vlastní zázemí, tedy výcvikové prostory, školy, laboratoře, dílny, výrobní kapacity i sklady, což ukazuje, že Ukrajina se nesnaží jen lepit akutní problémy na frontě, ale vytváří odolnější a institucionálně pevnější armádu pro delší válku. Pokud se tento model podaří rozšířit i do dalších částí ozbrojených sil, může jít o jednu z nejdůležitějších organizačních změn celé dosavadní války.
Bělgorodský, Sumský a Kurský směr jsou dnes beze změn.
Charkovská situace: V charkovské oblasti se bojovalo ve směru na Ternovu, Izbycké, u Staryce, směrem na Lyman a ve Vovčansku.
Severovýchodní fronta: V kupjanském sektoru se Rusové snažili postoupit směrem k Petropavlivce, Kivšarivce, u Novoosynového, směrem k Novoplatonivce a u Borivské Andrijivky.
V lymanském sektoru se bojovalo směrem na Šijkivku, Hluščenkové, Drobyševe, Lyman a Ozerné.
Ve slavjanském směru pokračovaly boje směrem na Kryvou Luku a Raj-Oleksandrivku.
Bachmutská fronta: V kramatorském sektoru provedli okupanti útoky ve směru na Nykiforivku, Pryviliji a Tychonivku.
Doněcká fronta: V kosťantynivském směru pokračovaly boje u Ivanopilije, v Kosťantynivce, směrem na Rozkišné a u Rusyn Jaru.
V pokrovském sektoru se okupanti snažili postoupit směrem na Torecké, Kučeriv Jar, Vilné, u Nového Šachového, směrem na Dorožné, Bilycké, u Rodynského, směrem na Hryščiné, u Novooleksandrivky, Kotlyného, směrem na Ševčenko, u Udačného a Molodeckého.
V oleksandrivském směru probíhaly střety u Zeleného Haje, Ternového, směrem na Verbové a u Zlahody.
Jižní fronta: V huljajpilském sektoru Rusové útočili směrem na Nové Záporoží, Dobropiliji, Pryluky, u Varvarivky, Olenokosťantynivky, směrem na Cvitkové a Verchní Tersu, Staroukrajinku, u Zaliznyčného, směrem na Huljajpilské a Čarivné.
U Vozdyživky, asi deset kilometrů severozápadně od Huljajpole, se už více než tři týdny vedou mimořádně tvrdé boje o jednu z klíčových opěrných obcí na tomto úseku fronty. Ruské jednotky 39. motostřelecké brigády a 40. brigády námořní pěchoty se ji snaží dobýt, protože její ovládnutí by jim otevřelo cestu k dalšímu postupu na Lubické a zároveň by posílilo jejich kontrolu nad místními silničními přechody přes řeku Verchnja Tersa na ose Vasylkivka, Omelnyk, Orichiv. Obec brání ukrajinské praporní taktické skupiny 142. střelecké brigády a 210. útočného pluku, ale podle dostupných indicií se jejich situace v posledních dnech zhoršila. Zdá se, že ruské útočné skupiny si vytvořily podmínky pro pravidelnější pronikání přímo do zástavby, kde nyní probíhají těžké střety s ukrajinskými útočnými skupinami 210. pluku. Přesný způsob, jakým Rusové své postavení východně od obce zlepšili, však zatím nelze spolehlivě potvrdit a bylo by předčasné z kusých informací vyvozovat příliš konkrétní závěry o průběhu jejich manévru. Situace se zřejmě vyvíjí v neprospěch obránců, ale detaily jsou stále příliš čerstvé a bude potřeba několik dalších dnů, než půjde říct, nakolik jde jen o dílčí ruský průnik a nakolik o skutečné narušení ukrajinské obrany v celé Vozdyživce. Pokud by obec padla, nešlo by jen o lokální taktickou ztrátu, ale o další krok k rozšiřování ruského tlaku na západním křídle huljajpolského směru.
V orichivském směru pokračovaly boje u Ščerbaků, ve Stepnohirsku a u Plavní.
Chersonská fronta je nadále beze změn.
Finsko schválilo 33. balík vojenské pomoci Ukrajině v hodnotě přibližně 128 milionů eur, čímž celková finská obranná podpora od začátku ruské invaze vzrostla na 3,4 miliardy eur. Rozhodnutí přijal prezident Alexander Stubb na návrh vlády a nový balík bude zahrnovat jak materiál ze skladů finských ozbrojených sil, tak vybavení nakoupené přímo od domácího obranného průmyslu. Helsinky tradičně nezveřejňují přesné složení dodávek z důvodů operační bezpečnosti a ochrany přepravních tras, nicméně v minulosti Finsko Ukrajině poskytlo například odminovací vozidla Leopard 2R, těžkou techniku, dělostřeleckou munici, prostředky protivzdušné obrany i zimní výstroj. Ministr obrany Antti Häkkänen zdůraznil, že Ukrajina nadále potřebuje stabilní podporu západních partnerů, a nový balík potvrzuje pokračující finské zapojení do dlouhodobého posilování ukrajinské obrany proti Rusku.
Slovensko se přibližuje k rozhodnutí o pořízení nové generace lehkých tanků, přičemž do finální fáze výběru postoupily dvě konstrukce – švédský CV90120 založený na platformě CV90 MkIV a turecko-český CFL-120 Karpat vycházející z podvozku Kaplan-30. Bratislava hledá cenově dostupnější alternativu k hlavním bojovým tankům Leopard 2A8 či K2 Black Panther, jejichž pořízení se ukázalo jako finančně náročné. Slovenská armáda argumentuje, že lehké tanky mohou nabídnout srovnatelnou palebnou sílu při nižších provozních nákladech a lepší mobilitě v náročném terénu. Významnou výhodou CV90120 je vysoká unifikace s bojovými vozidly pěchoty CV9035, která Slovensko již zavádí do výzbroje, což by zjednodušilo logistiku, výcvik i údržbu. Naproti tomu CFL-120 Karpat, vyvíjený ve spolupráci s tureckou společností FNSS a vybavený věží Leonardo Hitfact MkII, představuje novější a ambicióznější konstrukci s potenciálem dalšího rozvoje.
Polsko objednalo dalších 146 bojových vozidel pěchoty Borsuk v kontraktu za přibližně 7,5 miliardy zlotých, tedy více než 2 miliardy dolarů. Dodávky mají být dokončeny do roku 2030 a navazují na první smlouvu z roku 2025 na 111 vozidel, takže celkový počet pevně objednaných Borsuků vzrostl na 257 kusů. To stačí k vyzbrojení čtyř mechanizovaných praporů a vytvoření omezené výcvikové a záložní kapacity. Borsuk je první moderní pásové BVP polské konstrukce a má nahradit zastaralé sovětské BVP-1. Zakázka je součástí širší modernizace polské armády, která počítá až s 1400 vozidly rodiny Borsuk v bojových i specializovaných verzích.
Polsko také objednalo dalších 96 samohybných houfnic Krab v rámci kontraktu za přibližně 7,9 miliardy zlotých bez daně, financovaného z evropského programu SAFE. Nová smlouva mezi Agenturou pro vyzbrojování a konsorciem PGZ–Huta Stalowa Wola zahrnuje čtyři divizní palebné moduly Regina, tedy nejen samotné houfnice, ale také velitelská, logistická a podpůrná vozidla. Dodávky mají být dokončeny do roku 2030 a posílí dělostřelecké jednotky polské armády na úrovni brigád a divizí.
Japonsko poprvé vyšle své důstojníky do mise NATO Security Assistance and Training for Ukraine (NSATU), která koordinuje vojenskou pomoc a výcvik ukrajinských ozbrojených sil. Do německého Wiesbadenu budou nasazeni čtyři příslušníci Sil sebeobrany – dva ze pozemních sil a po jednom z námořních a vzdušných sil. Jejich úkolem bude koordinace dodávek vojenského vybavení, podpora výcvikových aktivit a zajišťování spojení s partnerskými státy. Přestože Japonsko není členem NATO, tento krok představuje dosud nejvýznamnější přímé zapojení Tokia do aliančních struktur podporujících Ukrajinu. Tokio tím zároveň potvrzuje svůj dlouhodobý postoj, že bezpečnost euroatlantického a indo-pacifického prostoru je vzájemně propojena. Mise NSATU vznikla v roce 2024 a sdružuje přibližně 700 vojáků z členských i partnerských zemí NATO, kteří zajišťují koordinaci vojenské pomoci a výcviku mimo území Ukrajiny. Japonská účast navazuje na rostoucí spolupráci mezi NATO a Tokiem a doplňuje další iniciativy, včetně jednání o zapojení Japonska do programu PURL, prostřednictvím kterého by mohlo financovat nákup amerického obranného, především neletálního vybavení pro Ukrajinu.
Czechoslovak Group Polska podepsala dohodu s polským podnikem WSK „PZL-KALISZ“, který patří do státní obranné skupiny PGZ. Spolupráce se zaměří na výrobu motorů, převodových prvků a dalších komponentů pro těžká nákladní vozidla, vojenskou techniku a specializované platformy. CSG deklaruje připravenost podpořit vznik nových výrobních, servisních a modernizačních kapacit přímo v závodě v Kališi, včetně integrace a údržby hotových systémů. Dohoda má zároveň otevřít prostor pro společný výzkum a vývoj, což by mohlo posílit technologickou soběstačnost polského obranného průmyslu.
Dnes si přiblížíme jeden z důsledků recese, jaká zasáhla Rusko. Je jím uzavírání prodejen a dalších podniků nejen v ochodních centrech, ale i na mnoha dalších místech. Primární příčinou je celkový pokles poptávky, který nutí velké podniky k omezení počtu prodejen, a malé prodejce k ukončení podnikání. K tomu je potřeba připočíst zvyšování daní a dalších poplatků, které snižily marži i těch podniků, kterým se v předchozích letech dařilo, za hranu udržitelnosti.
Typické je to, jak jsme již zmínili, v ruských nákupních centrech. V těch můžeme v současné době narazit i na více než polovinu prodejních prostor uzavřenou nebo již zcela vyklizenou, neboť pokles prodejů neumožňuje prodejcům dostatečný výdělek pro zaplacení nájmu. Podobná situace je pak v turistických letoviscích, a to i na dříve tak vytížených lokalitách, jako například pláž Mandarin ve městě Soči – prostory, které bylo potřeba v předchozích letech pronajímat s alespoň ročním předstihem, jsou letos prázdné i těsně před začátkem turistické sezony, a zájemci o jejich pronájem nepřicházejí.
Obdobnou situaci spatříte i v obchodních centrech přo řemeslníky, kde je prodáván například stavební materiál, například trh Pokrovskij ve městě Irkutsk. I v současné době, tedy v okamžiku, kdy by měla být stavební sezóna v tomto regionu již v plném proudu (vzhledem k regionálním podmínkám je zde stavební aktivita koncentrována do několika letních měsíců), je zde otevřena jen menšina prodejen, neboť stavební sektor byl v Rusku jedním z prvních, které již v minulém roce zaznamenaly značný pokles poptávky.
Přičemž každý, kdo takto přijde o práci, má nyní v Rusku velký problém nalézt novou, neboť i podniky, které jsou na tom lépe a ještě nebyly nuceny propouštět, nejsou v situaci, kdy by si mohly dovolit větší nábory zaměstnanců, každý podnikatel nyní přešel do úsporného režimu a snaží se redukovat náklady, jak to jen jde. Lze tak očekávat, že nezaměstnanost, která se v Rusku v předchozích letech udržovala na velmi nízké úrovni (například v Moskvě okolo 1,8%), v tomto roce znatelně vzroste.
Libanon: Libanonský deník Al-Akhbar, napojený na Hizballáh, informuje, že izraelské jednotky (IDF) se snaží upevnit své pozice v několika oblastech: u Beaufortu (Yohmor al-Šakíf), v oblasti Dibbine–Blat a na hřebeni Ali al-Taher s výhledem na město Nabátíja. Podle libanonských zdrojů izraelská armáda v noci zničila několik budov ve vesnici Dibbine, kde byly den předtím zveřejněny záběry dokazující přítomnost izraelských vojáků. Mluvčí IDF pro arabská média dnes ráno zároveň vyzval k evakuaci obcí Mifdún, Šukín a Zabdín. Satelitní snímky zveřejněné před několika dny naznačují, že izraelské síly již ovládají vesnici Yohmor al-Šakíf poblíž Beaufortu. O samotném dobytí pevnosti Beaufort však zatím neexistují důkazy. Libanonské zdroje uvádějí, že izraelské pozemní síly v posledních dnech výrazně postoupily severně od řeky Litani.
Během posledních hodin izraelská armáda zasáhla obce Kfar Tebnít, Zabdín, Šukín a Fárún. Izraelská armáda dále zveřejnila záběry z včerejšího útoku na dělostřelecké velitelské stanoviště Hizballáhu v oblasti al-Šamálí na jihu Libanonu. Po zásahu byly zaznamenány sekundární exploze, které podle armády potvrzují přítomnost zbraní v objektu. IDF uvedla, že k útoku přistoupila po identifikaci bojovníků Hizballáhu v dané oblasti.
Kuvajt: Íránský raketový úder na leteckou základnu Alí Al-Salem v Kuvajtu způsobil zranění několika amerických vojáků a civilních kontraktorů. Podle dostupných informací kuvajtská protivzdušná obrana balistickou střelu typu Fateh-110 zachytila, její dopad a trosky však poškodily infrastrukturu základny. Lehce zraněno mělo být přibližně pět osob, mezi nimi příslušníci amerických sil i dodavatelé. Útok zároveň poškodil americkou techniku: nejméně jeden bezpilotní letoun MQ-9 Reaper byl zničen a další vážně poškozen.
Mali: Džihádistické hnutí Džamát Nusrát al Islam wal-Muslimin (JNIM) oznámilo, že údajně převzalo plnou kontrolu nad armádním kontrolním stanovištěm v regionu Ségou.
Dnešní Třešnička™ začíná tím zvláštním, dlouhým, šokovaným nadechnutím, které člověk vydá ve chvíli, kdy zjistí, že někdo chce postavit jaderně poháněnou bitevní loď třídy Trump, osadit ji railguny, 300kW(!) lasery a dalšími zbraněmi, které zatím existují hlavně jako velmi drahý powerpoint s admirálskou erekcí, a ještě se tvářit, že to je seriózní lodní program a ne cosplay rekvizity pro Warhammer 40K. Po sto letech od Jutska, po konci dreadnoughtů, po všem, co nám dějiny námořní války tak pracně vysvětlily, se vynoří cosi mezi Yamato, Hvězdou smrti a plovoucím kasinem. Kongres proto teď námořnictvu celkem rozumně vzkazuje, že než začne svařovat kýl, mělo by nejdřív dokázat, že ty zázračné hračky nejsou jen technologická verze relikvie svatého Turbořádu (nešlo odolat). Railgun po letech odkladů zamrzl, námořní lasery se pořád plazí hluboko pod plánovaným výkonem a hypersonická výzbroj je stále spíše slib. A do toho všeho je loď nově plánovaná jako jaderně poháněná, což zvyšuje cenu, složitost i šanci, že se z celé věci stane plovoucí pomník megalomanie. Historie přitom podobné námořní delirium zná. Nacisté si kdysi malovali obludně přerostlé bitevní lodě třídy H, položili dva kýly, pak přišla válka, práce se zastavily a rozestavěná ocel šla do šrotu; Speer po nástupu k válečné ekonomice už jen sebral zbytku projektu lidi a poslal je dělat něco, co mělo aspoň vzdálený vztah k realitě. Dreadnought by se tomu smál, Bismarck by se urazil a admirál Tógó by si šel radši lehnout.
Pomoci nám s naší tvorbou můžete malým příspěvkem na kávu, nebo si předplatit Patreon a podporovat nás dlouhodobě.
