H&K G11, pozdější před-produkční model z roku 1989
Žádná zbraň není tak opředená tajemnem „efektivnosti“, jako je hodinový stroj na zabíjení v podání Gewehr 11. Původní myšlenka byla, že nová zbraň bude zvyšovat pravděpodobnost zásahu a nikoliv přesnost. Tolik základní premisa pro ACR (Advanced Combat Rifle) pušku nového tisíciletí. Což, když úplně zjednodušíme znamená, že zbraň se po výstřelu ani nehne a „obsluha“ tak opět nehledá cíl, včetně míření a přehledu o okolí. A nebo – střela si najde automaticky svůj cíl. Někteří konstruktéři, mezi kterými byl E. Stoner, tento požadavek prohlásili za nerealistický. Bohužel se to nedostalo dál za moře a tak se o tom ve firmě H&K nedozvěděli.
Konstruktéři v Oberndorfu již od konce šedesátých let pracovali na nové útočné pušce s mechanismem výběru cílů. O to více se ambiciózní projekt jevil díky možnosti vyslání jedné i více střel a udržení si obrazu cíle. Aby bylo možné po zbrani tyto věci chtít, tak byla zbraň navrhnuta doslova od nuly. Dávka musela proběhnout svojí kadencí v co nejkratším možném čase, aby bylo možné lehce zasahovat cíle v pohybu. Nebyl tedy čas pro cestu nábojnice ven ze zbraně. Díky drastickým konstrukčním řešením zbraň nebude vytahovat a nevyhazovat nábojnici – musel tedy přijít další zlom a to nový náboj bez nábojnice, kde se angažovala munička Dynamit Nobel.
![](https://valka.online/wp-content/uploads/2022/02/1454865879.jpg)
Když koncem roku 1990 po dvacetiletém vývoji byla G11 představena odborné veřejnosti, tak nejvíce zájmu sklidila právě beznábojnicová munice. Beznábojnicová munice ráže 4,7x33mm (DM11) se skládala z klasické střely. Ta byla zasazena do „slože“, nebo spíše „pohonné látky“ se zápalkou, která po iniciaci kompletně shoří.
Klady a zápory zbraně vykrystalizovaly během vševojskových zkoušek Bundeswehru a i v US Army. Obě strany pušku hodnotili víceméně kladně, nicméně vývoj trval moc dlouho, Sovětský svaz se rozpadal a Varšavský pakt přestal existovat. Bundeswehr, který se následující dekády potýkal se slučováním „východních vojenských technologií“ dal poté přednost koncepčně tradiční zbrani, a to G36. V US Army zase nebylo ochotno tolerovat náboj, který by nebyl schopen působit unifikačně ve strukturách NATO. Největší devíza zbraně, náboj DM11, se tím pádem stal i největším problémem pro zavedení zbraně. A ostatně jako v řadě jiných „převratných“ vojenských systémů stála za nepřijetím a ukončením programu nadčasovost – v negativním smyslu.
![](https://valka.online/wp-content/uploads/2022/02/1454865933.jpg)
Zbraň měla vedle pušky verzi karabiny, lehkého kulometu i koncepci zbraně typu PDW. Celkem se vyrobilo kolem 1000 kusů této zbraně, které Bundeswehr dostal na testování. Po stažení ze zkoušek pak bylo rozhodnuto o zničení. Obecně se má za to, že na světě je kolem 20 kusů v muzeích a soukromých sbírkách.
Suma sumárum; Gewehr 11 je revoluční díky technologiím, které našly uplatnění v dalších odvětví zbrojního průmyslu a které by nejspíše díky G11 ani nevznikly. A mementem doby kdy se lítalo na měsíc a zpět.