První světová válka přinesla rozmach průmyslového způsobu válčení, který ovlivnil strategické přístupy i vojenské technologie. Mezi klíčovými inovacemi stojí koncept ozbrojených vlaků – kombinace železnice a těžkého dělostřelectva. Tento prostředek, známý zejména díky Francii a Německu, byl nasazen i v Itálii, kde se stal klíčovým prvkem obrany jadranského pobřeží proti rakousko-uherskému námořnictvu.
Vznik speciálních vlaků námořnictva
Itálie vstoupila do války v roce 1915, přičemž jedním z hlavních bojišť bylo Jadranské moře. Strategické přístavy a města podél pobřeží čelily hrozbě nepřátelského ostřelování rakousko-uherskými loděmi. Standardní pobřežní obrana nebyla schopna pokrýt celé území, proto italské námořnictvo (Regia Marina) vyvinulo mobilní řešení v podobě ozbrojených vlaků.
Zázemí tohoto projektu se nacházelo na námořní základně La Spezia, kde pod vedením Ředitelství dělostřelectva vyzbrojování (Direzione di Artiglieria ed Armamenti) vznikaly speciální vagony vybavené těžkými děly ráže 152 mm. Tyto jednotky byly koncipovány tak, aby mohly být rychle přesunuty na ohrožené úseky pobřeží prostřednictvím železniční sítě. První ozbrojený vlak vstoupil do služby v listopadu 1915.
Velitelství ozbrojených vlaků pak sídlilo v Anconě a podléhalo velení námořního odřadu v Benátkách. Vlaky operovaly podél adriatického pobřeží od Ravenny po Bari, s důrazem na úseky mezi Ravennou a Termoli a mezi Barlettou a Monopoli, které byly nejvíce vystaveny útokům rakousko-uherského loďstva.
Typologie ozbrojených vlaků
Regia Marina během první světové války nasadilo dvanáct ozbrojených vlaků, označených jako T.A. I až T.A. XII, rozdělených do tří typů podle výzbroje a účelu.
Typ 1:
- Výzbroj:
- Čtyři děla ráže 152/40 mm, každé umístěné na samostatném voze.
- Dvě protiletadlová děla ráže 76/40 mm na jednom voze.
- Složení vlaku:
- Celkem 16 vozů.
- Posádka čítající 85 mužů.
Typ 2:
- Výzbroj:
- Čtyři děla ráže 120/40 mm, dvě na každém z dvou vozů.
- Dvě protiletadlová děla ráže 76/40 mm.
- Několik kulometů Colt-Browning ráže 6,5 mm na protiletadlových lafetách.
- Složení vlaku:
- Celkem 12 vozů.
- Posádka čítající 65 mužů.
Typ 3:
- Výzbroj:
- Osm protiletadlových děl ráže 76/40 mm.
- Více kulometů Colt-Browning ráže 6,5 mm.
- Složení vlaku:
- Celkem 13 vozů.
- Posádka čítající 75 mužů.
Po první světové válce byly vlaky modernizovány, zejména v oblasti výzbroje, kdy byly instalovány nové protiletadlové zbraně, jako rychlopalné kanóny Breda 35 a Oerlikon ráže 20/70 mm.
Bojové nasazení na Jadranu
Ozbrojené vlaky byly dislokovány podél jadranského pobřeží, obvykle na klíčových železničních uzlech. Mobilita vlaků umožňovala reagovat na nepřátelské útoky, ať už šlo o ostřelování přístavů nebo nálety. Každému ozbrojenému vlaku byl přidělen úsek pobřeží o délce 60 až 80 km. V rámci tohoto úseku byla vybrána strategicky umístěná železniční stanice s vhodnými kolejemi pro odstavení, kde vlaky nocovaly. Před úsvitem byl veškerý běžný železniční provoz na trati dočasně zastaven, aby ozbrojený vlak mohl zaujmout pozici ve stanici poblíž středu přiděleného úseku, připraven reagovat na případné nepřátelské útoky.
Během války se ozbrojené vlaky účastnily několika významných operací:
- Únor 1916: Odražení útoku u Ortony
Vlak typu 1 zahnal rakousko-uherský křižník SMS Sankt Georg a doprovodná plavidla, která ostřelovala města Ortona a San Vito Chietino. Tentýž měsíc jedna ze souprav (pravděpodobně typ 2 nebo 3) zasáhla proti rakouským hydroplánům, které bombardovaly Rimini. - Červen 1916: Obrana Grottammare
Další z vlaků donutil k ústupu dvojici rakousko-uherských torpédoborců, které ostřelovaly oblast Grottammare. - Červenc 1916: Nálet na Bari, Molfettu a Otranto
Protiletadlová výzbroj vlaků výrazně ztížila útočníkům manévrování. V kombinaci s pobřežní obranou a dalšími prostředky protiletadlové ochrany přispěly vlaky ke zmírnění dopadu nepřátelského náletu na strategické přístavy. - Listopad 1916: Obrana provincie Fermo
Ozbrojený vlak zasáhl dva ze tří rakousko-uherských torpédoborců, které ostřelovaly oblast Sant’Elpidio a Mare. - Listopad 1917: Koordinovaná obrana u Rimini
Dva vlaky typu 2 a 3 společně odrazily námořní výpad, který zahrnoval několik torpédových člunů a jeden torpédoborec. - Leden 1918: Obrana Monopoli
Ozbrojené vlaky úspěšně reagovaly na pokus o rakousko-uherské ostřelování přístavního města Monopoli.
Logistika a každodenní provoz
Pro zajištění efektivního provozu ozbrojených vlaků byla klíčová pečlivá logistická podpora. Každý vlak byl doprovázen logistickým vlakem, který zajišťoval zásobování municí, palivem, potravinami a dalšími potřebami. Ozbrojené vlaky byly vybaveny parními lokomotivami, obvykle typu Gruppo 290 nebo 875, které dosahovaly maximální rychlosti 60 km/h.
Logistická souprava vlaku pak zahrnovala:
- Lokomotivu.
- Vůz sloužící jako kuchyně a sklad potravin.
- Dva vozy pro ubytování personálu.
- Vůz pro ubytování důstojníků a poddůstojníků.
- Vůz sloužící jako dílna a sklad materiálu.
- Dva vozy pro přepravu munice.
Denní operace zahrnovaly přesuny mezi strategickými body podél pobřeží, často v noci nebo za snížené viditelnosti, aby se minimalizovalo riziko detekce nepřítelem. V oblastech zvláště exponovaných nepřátelským útokům byly budovány ochranné náspy a další kryty, které poskytovaly vlakům úkryt před dělostřeleckou palbou a leteckými nálety. Vlaky byly z tohoto důvodu také často ukrývány v tunelech nebo přímo ve stanicích.
Druhá světová válka
Během druhé světové války italské námořní ozbrojené vlaky nadále hrály roli při obraně pobřeží, avšak jejich nasazení bylo limitováno technologickým vývojem a změnami v charakteru válečných konfliktů. Zatímco během první světové války představovaly inovativní a účinný prostředek obrany, v modernější éře již nebyly schopny držet krok s rychlejšími a účinnějšími letadly, sofistikovanějšími loděmi a vyspělejšími taktikami nepřítele. Přesto nadále plnily svou roli při ochraně méně exponovaných oblastí pobřeží a strategických přístavů.
S pokračujícím vývojem války se nicméně ukázalo, že jejich mobilita a palebná síla již nejsou dostatečné k efektivní obraně proti moderním hrozbám, zejména letectvu a raketové technice. Po skončení druhé světové války byly poslední ozbrojené vlaky roku 1946 vyřazeny z provozu, čímž skončila jejich role v historii italského námořnictva.
