Polní maršál rakousko-uherské armády Svetozar Borojević von Bojna během portrétování po povýšení do hodnosti polního maršála začátkem roku 1918.
Svetozar Borojević byl vedle Hermanna Kövess von Kövesshaza a Eduarda von Böhm-Ermolli jeden z nejschopnějších rakousko-uherských maršálů první světové války. Do roku 1915 bojoval na ruské frontě, ale jeho jméno je spojeno zejména s italskou frontou v letech 1915-1918. Byl přísným mužem s železnou vůlí, který kladl důraz především na disciplínu a v tomto směru byl tvrdý až bezohledný. Během bitev prý nikdy nespal. Mezi prostými vojáky nebyl oblíbený, avšak vysoce vážený. Za zmínku stojí, že ač byl příslušníkem srbské menšiny s pravoslavným vyznáním, dosáhl nejvyšší hodnosti v rakousko-uherské armádě, když ho 1. února 1918 císař Karel První povýšil do hodnosti polního maršála.
Po uzavření příměří se stáhl se zbytky vojska do Rakouska a nabídl císaři Karlovi vojenskou intervenci a obsazení Vídně za účelem likvidace nové republiky, což císař odmítl. V prosinci 1918 nabídl nové vládě jihoslovanské (Království Srbů, Chorvatů a Slovinců), své služby, ale byl příkře odmítnut. Pak zatrpklý a zcela bez příjmů žil v Celovci, kde zemřel po atace cévní mozkové příhody. Je pohřben na Centrálním hřbitově ve Vídni v hrobu, který zakoupil excísař Karel. Pohřeb byl velikou manifestací monarchie, ale masová účast tisíců prostých vojáků svědčila i o obrovském respektu, který si v širokých vojenských kruzích vybudoval.
Autor: /JT/
Editor: /PH/
Pokud se Vám článek líbil, můžete nás podpořit sledováním, sdílením nebo komentářem.
