Krize v Kongu začala téměř okamžitě poté, co Kongo získalo 30. června 1960 nezávislost na Belgii a skončila neoficiálně převzetím vlády nad celou zemí Josephem-Désiré Mobutuem. Pod Mobutuovou vládou se Kongo (přejmenované v roce 1971 na Zair) přeměnilo na diktaturu, která vydržela až do jeho odstranění v roce 1997.
11. července 1960 prohlásil vůdce CONAKAT (Konfederace kmenových sdružení Katangy) Moïse Tshombe jižní provincii Konga Katangu za nezávislý stát Katanga s hlavním městem Élisabethville a sám sebe prezidentem. Katanga, bohatá na minerály, tradičně sdílela užší hospodářské vazby s měděným pásem v sousední Severní Rhodesii (tehdy součástí Středoafrické federace) než se zbytkem Konga a kvůli svému hospodářskému významu byla za belgické nadvlády spravována odděleně od zbytku země.
Hlavní těžební společnost UMHK (Union Minière du Haut Katanga), začala podporovat CONAKAT již během posledních dnů belgické vlády, protože se obávala, že by se MNC (Národní konžské hnutí) mohla po nezávislosti snažit znárodňovat majetek. UMHK byl z velké části ve vlastnictví Société Générale de Belgique, holdingové společnosti se sídlem v Bruselu, která měla úzké vazby na belgickou vládu. Belgická vláda podporovala UMHK a poskytla Katanze vojenskou podporu a nařídila svým úředníkům v regionu, aby zůstali na svých funkcích. K doplnění a velení katanžských vojsk Tshombe také najal žoldnéře, převážně bělochy z Jižní Afriky a Rhodesie.
